voitech.org

Svatá hora (The Holy Mountain, Alejandro Jodorowsky; režie 1973)
Můj první Jodorowsky; zachoval jsem pořadí doporučený americkou Michelle. Hlavní dojem? Utrhlá hlava: tahle psychedelicky-perfekcionistická megalomanie musela stát šílenou hromadu peněz a/nebo úsilí. Asi i proto nejsem filmař: bylo by mi líto obětovat tolik na záběry, který trvají jen pár vteřin.
Svatá hora je ohromující new-age tříaktová zběsilost, […]

[Read more →]

Všichni prezidentovi muži (All the President’s Men, 1976; režie Alan J. Pakula)
Je pozoruhodný, že film o skandálu Watergate vedoucí až k rezignaci prezidenta Nixona šel do kin už necelý čtyři roky po svým odstartování a necelý dva po zmíněným odstoupení. Takový válce ve Vietnamu, která formovala zeitgeist Ameriky 70. let zrovna tak, to trvalo daleko […]

[Read more →]

Purpurový déšť (Purple Rain, 1984; režie Albert Magnoli)
Vedle Flashdance jeden z nejlepších hudebních filmů 80. let. Jasně, příběh o traumatizovaným, leč nehorázně nadaným muzikantovi (Prince, pochopitelně), který se v Minneapolis prodírá skrze problémy osobní, rodinný a milostný k (nevyhnutelný) slávě, není z nejsložitějších. Ale o ten tu nešlo. Purpurový déšť je (seřazeno pozpátku podle důležitosti)

Časostroj […]

[Read more →]

Čest rodiny Prizziů (Prizzi’s Honor, 1985; režie John Huston)
Gangsterka, která mohla vzniknout jen v 80. letech; to, že ji nenatočil nějaký nastupující talent s “prstem na tepu doby”, nýbrž klasik s téměř půlstoletou praxí, z ní dělá ještě lepší podívanou.
“We’d rather eat our children than part with money,” říká newyorská mafiánská rodina Prizziů sama o […]

[Read more →]

Psí odpoledne (Dog Day Afternoon, 1975; režie Sidney Lumet)
Jeden z nejlepších filmů Al Pacina, Sidneyho Lumeta, New Yorku, žánru bankovních loupeží a vedra vůbec. Tohle je klasika.
Ano, koukal jsem na to prizmatem svýho projektu, a tak pro mě byly odkazy na Atticu a dobový kontext důležitější než by byly pro řadovýho diváka. Ale ať to […]

[Read more →]

Blade Runner (Blade Runner, 1982; režie Ridley Scott)
Blade Runner je film, který mě naučil milovat filmy. Ukázal mi, jak můžou věci na plátně znamenat spoustu různých věcí zároveň - a naučil mě je číst. Ohromil mě silou jednotný autorský vize - a naučil mě ji vědomě vnímat. Předvedl mi, jak mezi vysokou kvalitou a genialitou […]

[Read more →]

Labyrint (Labyrinth, 1986; režie Jim Henson)
Máloco je pádnějším varováním před obludnostmi 80. let než tahle pohádka o holce Sarah (mladičká Jennifer Connelly), která musí zachránit mladšího bráchu ze spárů krále Goblinů (David Bowie). Perveznost tohohle projektu zaštítěnýho tvůrcem The Muppets Jimem Hensonem a nedostatkem soudnosti dostatečně proslulým Georgem Lucasem dosahuje takřka kriminálních hodnot. Co je […]

[Read more →]

Awake (Awake, 2007; režie Joby Harold)
Filmoví pisálci jsou snobové z největších. Awake, který si na Metacritic vysloužilo slabých 33%, je ve skutečnosti průměrný (čti: solidní, čili aspoň padesátiprocentní) thriller. Zápletka o chlápkovi, co během anestezie při transplantaci srdce zůstane při vědomí, je slibná a založená na reálným jevu. Herci - Hayden Christensen a Jessica Alba […]

[Read more →]

Rolling Stones (Shine a Light, 2008; režie Martin Scorsese)
Něco je ve vzduchu a do kin se sypou samý vynikající hudební filmy. Po dvou naprosto protichůdných, ale rovnako parádních muzikantských biografiích (Control a I’m Not There.) tu máme definitivní koncertní záznam od machra nad machry.
Je fajn znát souvislosti a vědět, proč zrovna Scorsese má pro tenhle […]

[Read more →]

Konečně spolu (Then She Found Me, 2007; režie Helen Hunt)
Jak mi coby herečka leze krkem, jako (celovečerně debutující!) režisérka u mě zabodovala. Tohle její melodrama o židovský učitelce z New Yorku, který uteče manžel (skvěle slabošský Matthew Broderick), umře adoptivní matka a poprvý se ozve matka biologická (nesestřelitelný špulidlo Bette Midler) je nečekaně snesitelný, i […]

[Read more →]