voitech.org

Expedice pokračuje! Ze Salinas jsme se po důkladný junkfoodový snídani vrátili poklidnou farmářskou silničkou k oceánu do Monterey. Dokonalý značení nás navedlo přímo do centra. Malibura jsme píchli k Mekáči, obešli molo a pobřeží plný jachet a řvoucích lachtanů nebo lvounů nebo tuleňů nebo co to bylo, minuli presidio, pocourali se miniaturním centrem a mazali […]

[Read more →]

V oslepujícím žáru jsme v Avisu s Lůcou a Emkou nafasovali stříbrnýho Chevroleta Malibu, později řečenýho Malibur, a vyrazili jsme jen s velmi orientačním plánem na sever. Expedice nakonec obsáhla skoro 4000 mil napříč pěti státama.
Ze slavný “stojedničky” jsme už po pár desítkách mil zvlněnou přímořskou krajinou odbočili do Solvangu - dánskýho skanzenu, který sice […]

[Read more →]

Občas se tu zapomenu a přestanu si uvědomovat, že takový lovefest, jaký v Isla Vista panuje každý den, není normální. Jenže tady prostě je. I větrem ošlehaný vikingský válečnice se tu mění v chodící automaty na hugy (kram!) a člověk má pocit, že pro samý projevy náklonnosti musejí studenti UCSB propadat ze všech předmětů. Asi […]

[Read more →]

Purpurový déšť (Purple Rain, 1984; režie Albert Magnoli)
Vedle Flashdance jeden z nejlepších hudebních filmů 80. let. Jasně, příběh o traumatizovaným, leč nehorázně nadaným muzikantovi (Prince, pochopitelně), který se v Minneapolis prodírá skrze problémy osobní, rodinný a milostný k (nevyhnutelný) slávě, není z nejsložitějších. Ale o ten tu nešlo. Purpurový déšť je (seřazeno pozpátku podle důležitosti)

Časostroj […]

[Read more →]

Když už jsem si zahostoval v místním rádiu, je pomalu čas sesmolit něco o kraválu.

Na hostování v UCSB stanici KCSB na povědomý frekvenci 91.9 FM mě pozvala Michelle (ne holandská, americká). Plán byl pouštět první hodinu muziku, ze který člověku praská srdce ve švech smutkem, a druhou tu, ze který se mu děje to samý […]

[Read more →]

Odjela máma, je tu hic jako kráva a lidi začínají odjíždět. Belgická socioložka Kaat měla milou rozlučku pár metrů od místa, kde jsem dřív bydlel, a tak jsem zašel navštívit Chrise a Dianu. Dan si cestou odtamtud při pádu ze skejtu vyrazil několik zubů, šikula.
To nejlepší, co se mi v poslední době přihodilo: Questionable Content.
To […]

[Read more →]

V poslední době se roztrhl pytel s oslavami nejrůznějších národních dnů. Celoročně v nich vynikají zejména Švédové, kteří vyhlašují Švédský den v té či oné podobě asi tak jednou za měsíc, ale tentokrát toho bylo víc. Fotodokumentace zde:
International Hug a Swede Day trval skutečně celý den a sahal od brunche přes party u bazénu, courání […]

[Read more →]

Spiritualized na prvního máje 2005 byli jeden z nejlepších koncertů mýho života (a dělali mi tehdy tu službu co později Ryan Adams a Whiskeytown). Když měl jejich principál Jason Pierce - stejně jako nedávno Ryan, jaká to náhoda - přijet do Santa Barbary, neváhal jsem ani chviličku. Fakt, že mělo jít o Acoustic Mainline set, […]

[Read more →]

Svátek je pro drtivou většinu národů zcela cizí koncept; například jediná čistokrevná santabarbarka, kterou znám - Ellen - se mi přiznala, že ho zná jen z ruský literatury. Ale když už ho tu s náma slavila Vlasia, tak já taky. Máma upekla makovec a já ho v oslepujícím poledním žáru na laguně distribuoval gratulantům, osvětluje […]

[Read more →]

New York je… přeceňovaný? Asi to nemůžu říct tak natvrdo, protože jsem byl většinou jen na Manhattanu. Ale stejně na mě působil tak nějak… očekávatelně. Když jsem poprvé přijel do LA, vypadalo to tam jako ve filmu a já užasnul. Když jsem přijel sem, vypadalo to tu jako ve filmu - a já to bral […]

[Read more →]