V oslepujícím žáru jsme v Avisu s Lůcou a Emkou nafasovali stříbrnýho Chevroleta Malibu, později řečenýho Malibur, a vyrazili jsme jen s velmi orientačním plánem na sever. Expedice nakonec obsáhla skoro 4000 mil napříč pěti státama.
Ze slavný “stojedničky” jsme už po pár desítkách mil zvlněnou přímořskou krajinou odbočili do Solvangu - dánskýho skanzenu, který sice Sophie oštemplovala jako autentický, ale přece jenom to byl… skanzen, jakkoliv milý. Vyfotili jsme šindelový střechy, hrázděný zdivo a švabachem psaný vývěsní štíty a mazali zase pryč.
Dál silnice stoupala a klesala mezi těma nádhernýma holýma kopcema a krajina se měnila: palmy zmizely a vystřídaly je pastviny. V San Luis Obispo jsme uhnuli na ještě slavnější “jedničku”; pruhů začalo ubývat, až jsme jeli po dvoulajnový “okresce”, sestupovali z kopců a alespoň já se (po tý nekonečný, asi tříhodinový odluce :-) nemohl dočkat oceánu. Na Hearst Castle jsme jukli jen zdálky od brány (nebyl čas) a najednou jsme byli dole: na obrovských plážích se sem tam pohozenou skálou ve sklánějícím se Slunci pod kopcema s pasoucíma se krávama. Voda byla studená, ale vlny větší než na Oahu.
A pak to hlavní: Big Sur. Říkali jsme si, že když to je do Monterey nějakých 130 mil, tak to dáme za dvě hodinky něco. To jsme ale netušili, že většina tý silnice se dá jet maximálně třicítkou. Ale chválabohu za to: jinak bych si tu fantastickou scenérii neužil už vůbec. Sunul jsem se kupředu přímo do zapadajícího Slunce nekonečnýma serpentinama, ruce jsem měl pro samý kroucení volantem zapletený jako vánočka, v třívteřinových intervalech jsem odtrhoval oči od silnice a vrhal pohledy na skalnatý útesy všude kolem a na vlny tříštící se desítky metrů pod náma. A pořád dokola jsem si říkal, že tohle je teď a tady. Jenže v tu chvíli to bylo tak… přirozený.
Čas jsme samozřejmě neodhadli. (Google Maps ano, ale to jsme jim ještě zpupně nevěřili.) Turistický Monterey jsme projeli za hluboký tmy a odbočili na farmářskou díru Salinas, kde jsme správně tušili dostupnější ubytování. Den končí báječnou junkfoodovou večeří a líným dojezdem v zatuchlým motelovým pokoji s pivkem a Scary Movie: Děsným bijákem v televizi. Jaj, život na cestě.
Přijíždíme k Big Sur. Dál už nebyl čas fotit.
0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment