voitech.org

Občas se tu zapomenu a přestanu si uvědomovat, že takový lovefest, jaký v Isla Vista panuje každý den, není normální. Jenže tady prostě je. I větrem ošlehaný vikingský válečnice se tu mění v chodící automaty na hugy (kram!) a člověk má pocit, že pro samý projevy náklonnosti musejí studenti UCSB propadat ze všech předmětů. Asi je tu něco ve vodě nebo co.

Zvlášť poslední týden: ať už to byly rána s Ellen, studijní maratóny s Helenou a Sophií, běhání se Sophií a Maxem, večeře v Dashainu, ochutnávání vína s Andreou, náhodný erupce emocí s Jennifer a Hannah nebo kýbly kafe na laguně úplně se všemi, měl jsem pocit, jako bych se celý dny vznášel na růžovým obláčku.

A vždycky mě baví, jak z toho mají nováčci kulturní šok, stejně jako jsem ho kdysi měl já. Když přijeli Lůca s Emkou, šli jsme si takhle jednou poklidně přes IV domů. Slunce se sklánělo k obzoru a žhnulo skrz listy palem, na střeše baráku, kolem kterýho jsme šli, seděla holka s klukem, popíjeli šampaňský, zvali nás nahoru a já byl samozřejmě pro. Emka se ale vyděsil (že by nás unesli a prodali na otrocký práce do dolů, nejspíš) a odmítl - a to ještě ani netušil, že jsem ty lidi předtím v životě neviděl. Jenže takhle to tady chodí - a strašně rychle se na to zvyká. (A abych jim nekřivdil, zvykli si na to taky rychle: když si o pár hodin později střihli večeři v Dashainu a navštívili “umělecký projekt”, kde promítání filmu na zeď s graffiti sloužilo jako záminka k party přímo na pláži za účasti stovek lidí a desítek lahví vína, byli z nich rázem taky místňáci.)

Což o to, milovat celý svět, když imrvére svítí Sluníčko a kolem jsou jen samí krásní mladí lidé pod třicet, umí každý. Ale ono to tady funguje tak nějak i když se zrovna nezadaří. Jennifer třeba potřebovala dokončit svůj ročníkový projekt v nejhorší možnou dobu: v šibeniční termín, přes víkend, kdy jí skoro žádný z kamarádů nemohl pomoct, a s hnisajícím nervem v zubu. A “ročníkový projekt” v jejím podání znamená nejen velmi specifickým způsobem vymalovat celou galerii, ale zároveň věnovat stoprocentní pozornost absurdně milimetrovým detailům, kterých si nikdo nikdy nevšimne, natož aby je ocenil (například kamufláž trubek metr nad zorným polem). A tak zatímco ona kolabovala bolestí, my jsme na sebe s jejím jaderným fyzikem Seanem (říkáme mu Disintegrator, už si zvykl) na ochranu proti cákající barvě navlíkli pytle na odpadky a snažili se odvíst aspoň ten kus práce, na který stačí i obyčejný smrtelníci. Všechno nakonec dobře dopadlo, vernisáž měla úspěch a Jennifer ani přes pád do bezvědomí a pobyt ve špitále neztratila dobrou náladu. (Extrémnější případ? Jeroen vzal svoji snoubenku Karin do San Francisca, aby ji požádal o ruku - načež je tam v noci přepadli a se zbraněmi v rukou jim ukradli mimo jiný notebook s Jeroenovou rozepsanou dizertačkou. Když mi to o pár dní později vyprávěl s důrazem na to, jak se z toho poučil, jeho vyrovnanost mě omračovala.)

Isla Vista v poslední době rotuje v ještě frenetičtějších party-obrátkách než normálně: jen třeba desátýho se konala další letošní Floatopia, což je megaakce, při který tisíce lidí vyrazí z pláže do oceánu na čemkoliv, co plave, s důrazem na originalitu, a Co-opula, takto festival všech místních družstev/kooperativ/prostě míst, kde lidi bydlí pohromadě a ten barák jim patří všem dohromady. Generátorem lásky je nicméně celoročně.

UCSB má pověst jedný z nejvíc “party-oriented” univerzit v celých USA: ne nadarmo se jí přezdívá “University of Casual Sex and Booze a ne nadarmo škola nedávno přejmenovala koleje Francisco Torres na neškodnou Santa Catalinu, neboť se přezdívka “Fuck Towers” ujala až příliš dobře. Ale i když necháme tyhle (většinou prvácký) výstřelky stranou - nikde jsem nezažil tolik tak úžasný, ne nutně sexuální, prostě altruistický lásky jako tady: milovat lidi prostě proto, že jsou, že to potřebujou a že to je fajn. (Jak se ze mě mohl stát hipík tak rychle?)

Studujeme se Sophií a Helenou v Pacific View Room v knihovně.

Pro umění se musí trpět: Jennifer instaluje to svoje. Za pár hodin ji čeká kolaps.

“Umělecké představení” na pláži. Každá záminka k party dobrá.

…a tohle tu máme tak nějak každý večer.