voitech.org

Svatá hora (The Holy Mountain, Alejandro Jodorowsky; režie 1973)

Můj první Jodorowsky; zachoval jsem pořadí doporučený americkou Michelle. Hlavní dojem? Utrhlá hlava: tahle psychedelicky-perfekcionistická megalomanie musela stát šílenou hromadu peněz a/nebo úsilí. Asi i proto nejsem filmař: bylo by mi líto obětovat tolik na záběry, který trvají jen pár vteřin.

Svatá hora je ohromující new-age tříaktová zběsilost, která může znamenat cokoliv, co chcete (obsahuje mimo jiné odkazy na mexickou historii, asi tak všechny světový náboženství a všechno ostatní) - a nebo nic z toho. Nejlepší je vnímat ji jako sled výjevů, ve kterých není třeba hledat ne snad žádný smysl, ale žádnou spojitost (jen poslední akt - road-movie - má něco na způsob kontinuity): pochodující vojáci v plynových maskách, každý s ukřižovaným jehnětem; krvavý inscenování dobytí Mexika s žábami v kostýmech; desítky voskových Kristů pro turisty; proměna lidských exkrementů ve zlato; výsměch i hipíkům, kteří by tenhle film jinak určitě milovali; výsměch modernímu umění, průmyslu, médiím; a parádní zcizovací konec.

Teď možná zním rezervovaně, ale výsledek je skutečně ohromující. Všechny ty výjevy člověku tahají oči z důlků a nutí ho přehrávat si je znova a znova, pokud možno na velkým plátně. Není to zrovna filmařina v nejčistším slova smyslu, ale je to zároveň výtvarný umění ve smyslu nejmegalomanštějším. Málokdy v kině uvidíte takhle nezaměnitelnou vizi - a takhle velkolepě provedenou.