voitech.org

Když už jsem si zahostoval v místním rádiu, je pomalu čas sesmolit něco o kraválu.

• Na hostování v UCSB stanici KCSB na povědomý frekvenci 91.9 FM mě pozvala Michelle (ne holandská, americká). Plán byl pouštět první hodinu muziku, ze který člověku praská srdce ve švech smutkem, a druhou tu, ze který se mu děje to samý blahem. Sešel jsem se ve studiu pod Storke Tower s pár lidmi sotva přes dvacet - a žasnul jsem nad jejich hudebními znalostmi a vkusem sahajícími přes celý dekády zpátky. Myslím, že jsme měli dobrý set.
• Jsem tam, kde jsem byl tehdy. Už tolikrát. Whiskeytown, Ryan Adams, Lucinda, Spiritualized.
• S Nathanem jsme pouštěli Hannah v jejím ateliéru Stop Your Crying; myslela si, že to je vtip…
• Uncle Tupelo - Whiskey Bottle: “Whiskey bottle over Jesus / Not forever, just for now”.
• Kamkoliv tu člověk vleze, tam hraje skvělá muzika - většinou nějaká paráda ze 70. let. Třeba dneska v Silvergreen’s: AC/DC, Aerosmith, Iron Butterfly, Led Zeppelin… Kolikrát courám po krámech dlouhý minuty naprázdno jen proto, že si chci nějaký song doposlechnout do konce - a fakt nejde jen o starý hardrock. V Čechách pouštějí buď ohavný český pesničky, nebo Rádio 1 s rádoby vkusem, o koncesionálních stanicích radši ani nemluvě (Radiožurnál je ZLO, ZLO, ZLO). Pak má český hudební povědomí nějak vypadat.
• Na druhou stranu - že jsem starej poznám nejlíp na tom, že nic z toho, co vychází teď, se těm starým věcem nevyrovná.
• Ad starý věci - je fajn, že backcatalog Joy Division se vydává znova se spoustou bonusů. Ale původní materiál je všechno, co drtivá většina populace potřebuje znát - a způsob, jakým remastery znásilňují originály, je přinejmenším rušivý. Ty věci potřebujou zůstat tak, jak byly. A i když je devátý takt Love Will Tear Us Apart legendární, Atmosphere je stejně nej.
• Člověk si myslí, že od Eagles zná jen Hotel California, ale je to jen zdání: má někde vzadu v hlavě spoustu refrénů, o kterých ani neví, odkud přišly - a spousta z nich je právě z týhle strany Kalifornie. Heartache Tonight spolehlivě nasere spoustu snobů (a je o to lepší) a vypalovačka Get Over It by klidně mohla být od Dire Straits.
• A to ani nechci začít mluvit o Creedence Clearwater Revival: nepotkal jsem nikoho, kdo by tuhle elektrárnu nepřijímal s maximálním respektem. Je až dojemný, jak jsou některý věci prostě bez debat.
• Nový singl od Scarlett Johansson Falling Down není špatný, ale člověk se neubrání pocitu. že ten hlas je v něm trochu nadbytečný. Kdyby ta písnička zůstala jako kinematická zvuková koláž a la M83, byla by nejspíš lepší.
• Zato noví Spiritualized - Songs in A&E - jsou nad očekávaní vynikající, opět jako za starých časů, včetně minimalistickýho obalu. Jakkoliv jsem byl už trochu načatý koncertem, kde pár novinek zaznělo, stejně jsem k týhle desce přistupoval s rezervou (předchozí Amazing Grace přece jenom zas taková pecka nebyla - a to je už pět let zpátky). První poslechy mi dávaly za pravdu: Songs in A&E je fakt typická spacemanovská fňukárna sakumprásk se sebelítostí a bombastickými aranžemi, ale nakonec se z těch povědomých postupů vyloupnou nový velebno-chytlavý melodie (v první řadě Soul on Fire) a je zase jednou vymalováno. Co víc, do dříve poněkud naivistickýho světa Spiritualized začíná prosakovat regulérní černý humor (ať už ovlivněný Jasonovým nedávným pobytem na JIPce, po němž se ta deska, údajně nicméně koncipovaná už před ním, jmenuje, nebo ne). Jestli tohle není pokrok a oživení kariéry kapely, co poslední roky hrozila stagnací, tak už nevím co.
• Neexistuje větší samota než v Americe.