Labyrint (Labyrinth, 1986; režie Jim Henson)
Máloco je pádnějším varováním před obludnostmi 80. let než tahle pohádka o holce Sarah (mladičká Jennifer Connelly), která musí zachránit mladšího bráchu ze spárů krále Goblinů (David Bowie). Perveznost tohohle projektu zaštítěnýho tvůrcem The Muppets Jimem Hensonem a nedostatkem soudnosti dostatečně proslulým Georgem Lucasem dosahuje takřka kriminálních hodnot. Co je na tom nejbizarnější je nicméně fakt, že ten film chvílemi není nezábavný.
Jestliže u takový Princezny Nevěsty byla její “osmdesátkovost” prostě jen zastaralá, v tomhle případě dobová estetika vraždí: když Bowie sotva pár minut od začátku zapěl “it’s only forever” do špatně animovaných sov, málem jsem se polil pivem.
Triky se ale nakonec snýst dají a na svoji dobu byly určitě revoluční; co tenhle film ale skutečně kvalifikuje mezi nejpodivnější produkty pro děti a mládež je jeho sexuálně-drogová spodní vrstva významů. Scéna, kde si Bowie v otřesným účesu a la řepa natřásá pytlík v šedivých teplákách mezi armádou loutek a jedním novorozencem do rytmů, co tou dobou zněly čerstvěji už i od Michala Davida, je prostě jen ozvěna estetiky doby, která nezestárla nejlíp (což nemění nic na tom, že podobný výjevy by měly být trestný). Ale všechny ty songy o drogovým blahu (po kousnutí do otrávený broskve, “Heard about a place today / Nothing ever hurts again” a spousta dalších) a hlavně explicitně sexuální interakce mezi šedivějícím Bowiem a sotva patnáctiletou Jennifer - z toho mi šly panenky šejdrem.
Bílá sova odlítá do úplňku: splnila svůj úkol: přivést holku do puberty. Ta tu znamená dobu, kdy se po ní začnou sápat úchylové, kteří mají v rukou jen o málo sofistikovanější bonbónky než “obyčejný” pedofilové. Huh, tohle bylo i na mě trochu moc.
0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment