Dobyvatelé ztracené archy (Raiders of the Lost Ark, 1981; režie Steven Spielberg)
Teď se budu chvíli rouhat. Střihnul jsem si pro formu před “Indym čtyřkou” “jedničku” - a pořádně mě to zklamalo. Film, který jsem viděl při jeho legendárním českým uvedení hluboko v 80. letech a který v mý paměti následně nabobtnal do monumentálních rozměrů, na mě dneska působí rozpačitě jako epizoda TV seriálu o jednom švihlým chlapíkovi. Jasně, asi je to tím, že Indyho od tý doby vykradl kdo mohl a originál dneska vypadá míň revolučně, než by si zasloužil. Ale zatímco původní trilogie Star Wars je díky svým mýtickým podtextům pořád (relativně) svěží a takový Duel nebo Čelisti jsou dodnes naprosto nadčasový, Dobyvatelé ztracené archy přinejmenším v mých očích tragicky zestárli.
Co mě na nich teď bavilo pozorovat nejvíc je jejich kombinace anachroničnosti s dobovostí (ech, asi bych měl prostě použít to sprostý slovo na postm…). Zaprvé je tu otázka, proč tohle (retrokompilát duchaplných komedií ze 40. let, errolflynn/bondovsky všeschopnýho hrdiny, obecnýho eskapismu a dalších věcí) vzniklo zrovna tehdy (na začátku 80. let). Druhá otázka pak je, kolik z přítomných kašpařin by si velký studio mohlo dovolit dneska: prominentní používání nacistický symboliky, srandu z muslimů, bezostyšný zahrávání si se samotným Bohem… Jak je ten film dneska neškodný a zaprášený po formální stránce, tak zároveň evokuje blaženou “před-politicky-korektní” dobu, kdy bylo zdánlivě všechno dovoleno. Paradox.
0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment