JFK (JFK, 1991; režie Oliver Stone)
Je to zvláštní: Stone dokáže momenty americký historie pojímat filmařsky brilantně a s kritickou distancí, stejně jako se jimi umí nechat pohltit a zaplevelit je až nepochopitelným patosem. A časový odstup tu nehraje roli. JFK tak nějak kombinuje obě varianty: je nepochybně stranický a angažovaný, ale po formální stránce zároveň nesmírně precizní.
JFK by byl jen snůškou konspiračních teorií, nebýt skvělých herců (výtečně utlumený Kevin Costner, nebývale působivá Sissy Spacek v roli jeho manželky, Gary Oldman coby Lee Harvey Oswald a hromada dalších) a hlavně parádního střihu, který dokáže udržet film sestávající pouze z dialogů a monologů napínavý - a to po tři a půl hodiny (!).
(Poznámky. Co znamená ten leitmotiv odrazu v Garrisonových brýlích? John Williams projednou udělal něco dobře a jeho muzika tentokrát nestýká dolů po zdi jako sirup: přinejmenším perkuse při Pesciho adrenalinovým explikativním výstupu jsou vynikající. Klasický schéma problémů v práci, co vedou k problémům v osobním životě, je tu skvěle promítnutý do diptychu scén na schodišti, který se z místa příslibů sexu mění v dějiště výhružek rozvodem; závěrečný triumf instituce rodiny nad institucí státu je pak možná tím nejsilnějším poselstvím, co tenhle film mohl mít.)
Je vlastně jenom logický, že někdo natočí takhle chladnokrevný film o národní tragédii vzdálený desítky let a naprosto emotivní biják o další, co se stala předevčírem. Další generace to bude mít zase jinak.
A závěrečný citát? “A patriot must always be ready to defend his country against its government.” (Edward Abbey, naturalist and author, 1927-1989). Přiměl mě uvědomit si, jak moc mě vyrůstání v komunistický zemi (a pod mým otcem) ovlivnilo v tom, že neberu věci do svých rukou.
0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment