voitech.org

Nebeská brána (Heaven’s Gate, 1980; režie Michael Cimino)

Nebeská brána je nejslavnější americký propadák. Zničila svýho režiséra, zničila svý studio a zničila celou svoji éru, Nový Hollywood. Ve skutečnosti je nádherným filmem, který předčí hromadu oscarových pitomostí.

Ano, má to skoro čtyři hodiny. Ano, už jen to dvacetiminutový “intro” z Harvardu vypadá přebujele. Ano, Cimino nedokáže natočit skoro jedinou scénu bez padesáti komparsistů. Ale na director’s cutu pracovali čtyři střihači, kteří věděli, co dělají. A já bych z výsledku nevyhodil ani vteřinu.

Ten film má smysl pro konstrukci, trpělivost rozenýho vypravěče a oko malíře. Trvá milión let, než se ozřejmí ústřední konflikt: milostný trojúhelník na pozadí pozemkový války ve Wyomingu koncem 19. století. Ale všechno tu hraje.

Nejkrásnější scény tohohle takywesternu jsou z tý zábavní stodoly. Když v ní jezdí dokola mezi tleskajícími lidmi fidlák na kolečkových bruslích, je to krásný. Když pak bruslí kolem kamen všichni a dojde na ty průhledy krovama proti Slunci, je to nejkrásnější. A když už je ráno a v tý mamutí stodole jsou jenom ty dva a kapela hraje unaveně jenom pro ně, ale vlastně ne unaveně, protože to, co je mezi nimi, je to jediný, na čem záleží - tehdy je krása úplná, protože má smysl.

Kamera je tu skutečně nedostižná, ale čím Nebeská brána vyniká nakonec nejvíc je kompozice a práce s motivy. Při závěrečným zopakování Na krásném modrém Dunaji se ocituje kruhový tanec z intra - ale tentokrát “tančí” kavalérie. Koňů na orání se nedostává, ale na zabíjení jich je plno. Nathanova (nepříjemný, ale o to lepší Christopher Walken) dojemná péče o “tapety” - a devastující scéna, kdy mu hoří před očima. Ostatně teprve při jeho smrti dostává smysl “vypravěčská” postava Billyho: má před očima všechno to, čím být mohl (viz intro), ale nebyl a není. A hlavní motiv - zákon nemusí být spravedlnost.

Herci? Jeff Bridges svýmu hostinskýmu, co snídá s jednou rukou na vidličce a druhou na brokovnici, dodává nenápadnou, ale o to účinnější autoritu, která vysvětluje jeho pozici v komunitě. Isabelle Hupert coby bordelmamá Ella ukazuje, jaká dřina je život v byznysu, kde ženská musí být sexy a navenek bezstarostná, i když na ni míří deset pušek. A Kris Kristofferson jako hlavní geroj šerif Averill dělá všechno pro to, aby se gerojství ubránil: scéna, kdy za ním komunita přijde po ránu apelovat, zatímco on se zlomeným srdcem a úplně na plech hledá botu pod postelí, je prostě vynikající.

Nebeská brána rozhodně není dokonalá. Hlavně scény s uřvanými imigranty z Evropy, kterým velkostatkáři šlapou na krk, jsou patos sám a vypadají jako špatná sovětská agitka z 20. let. A například výstup s vyvoláváním jejich jmen ze “seznamu smrti”, který mohl být jedním z dramatických vrcholů, je režijně i herecky prostě zoufalý. Ale z dnešního pohledu ten film lze považovat za jeden z posledních, ne-li vůbec poslední Velký Americký Biják. A tím Nebeská brána dokonale vítězí nad svým dosavadním osudem.