voitech.org

Krvavý diamant (Blood Diamond, 2006; režie Edward Zwick)

Můj nastávající švagr je Američan. Přes sdruženou snahu moji i mojí sestry má pořád problémy rozeznávat kategorie jako je kýč, klišé a hlavně midcult. Jestli mu někdy dokážu vysvětlit, co je podle mě na Hollywoodu to nejhorší, tahle prasečina bude dobrý ukázkový materiál.

1. Vezmeme emocionálně jímavou věc podle skutečných událostí, který jsou ale dávno passé. Nebudeme přece točit o Rwandě, Bosně nebo Súdánu dokud to není přežvýkaný a protříděný na standardní kategorie (anti)hrdina, femme fatale, mile idiotský místňák atd.
2. Polopatizujeme co to jen dá. Proč bychom měli vyprávět filmovými prostředky, když to můžeme nechat postavy odvykládat. Bonus: když při tom můžou brečet.
3. Nebudeme divákům kazit zážitek čímkoliv osobitým. Jen ať ten film vypadá tak, jako by ho natočil kdokoliv z tý naší party kluků, co spolu kamarádíme.
4. Komprimujeme co se dá! Milý černoušek najde svoji unesenou rodinu přes plot uprchlickýho tábora pět minut poté, co se explicitně řekne, že tam těch uprchlíků je milión. Repliky jako “You think I am a devil. But only because I have lived in hell.” vstřícně sesumírují situaci. Vrtulníkový útok doprovodí patetická hudba, protože bude následovat brečeníčko.
5. Vzbuzujeme iluzi důležitosti (občanský války většinou zabírají) a aktuálnosti, ale lámeme to přes koleno dávno jetých a neškodných schémat. Hrdina se musí zaplíst s hrdinkou, vrtulníky přistávají zpomaleně, letadla odlítají do zapadajícího Slunce, finále doprovází kvičivá muzika, rádobydrastický scény se žehlí obrázky hezký přírody…
6. Přes všechnu snahu o natočení děsně důležitýho a aktuelního filmu o sobě nakonec prozradíme, že žijeme o padesát let zpátky. Když se ten milý černoušek kvůli velkýmu finále nakonec vyhastroší do západních hadrů, je to dokonalý popření všeho, o čem ten film chtěl vypadat, že je.

Člověk, který tuhle hovadinu napsal, by v životě neměl dostat do ruky tužku a papír, a režisér, co to napatlal na plátno, by měl nadosmrti sekat instruktážní filmy o modelíně. Ale na druhou stranu - jestli světu dodali takhle nehorázně patetický proslovy, hloupatý scény, polopatický výjevy a suma sumárum dokonalou ukázku velkolepý blbosti, co se snaží o poselství, vlastně bychom jim měli být vděčný: sice potisící, ale velmi názorně ukázali světu cimrmanovskou slepou uličku. Průšvih je, že je slepý i publikum.

(Nedá mi nicméně, abych nepodotkl, že Leonardo DiCaprio je tu tradičně fantastický. Jeho podání okoralýho jihoafrickýho žoldáka je jediný důvod, proč Krvavý diamant vidět. Ten člověk dokáže z tý jednorozměrný figurky a jejích hovadských sentencí uplíst chlapa z masa, kostí a tragédie.)