Salvador (Salvador, 1985; režie Oliver Stone)
Nevyrovnaný film, jak už to tak u Stonea bývá zvykem, ale nakonec se všechno přivrátí k lepšímu. James Woods je coby oportunistický příživnický pijavičný fotoreportér perfektně nejednoznačný a nejednoznačně perfektní - a i proto se občanská válka v El Salvadoru viděná jeho očima drží dál od jednoduchý agitky. Stone spolehlivě balancuje jeden individuální lidský osud na pozadí tragédie celýho národa a naopak. Nebojí se ukázat hromady (jako že doslova hromady) mrtvol umučených “nepohodlných”, stejně jako se nestydí chvilek štěstí. Ale nakonec je nejlepší v dokumentování institucionálního zla: nutnosti neustálých úplatků, hraní pohody v těch nejožehavějších situacích (to jsou asi ty nejdrsnější scény tady), výuky dětí v partyzánských táborech, která se nebezpečně podobá převýchově dětí na “killing fields” v Kambodži, pokrytectví Reagana a jeho velvyslanců… Na makroúrovni je ten film o tom, jak zahraniční politika USA probouzí Frankensteinova monstra kam páchne; na mikroúrovni Salvador vypráví o jedný velmi dobře vystavěný tragédii. Předfinální městský masakr se řadí mezi ty nejlepší urban warfare po boku Full Metal Jacket, Predátor II, Černý jestřáb sestřelen a filmů z 2. světový války v čele s Rosselliniho diptychem (i když ten by z toho srovnání nijak nadšený nebyl). A i když to ke konci chvílemi smrdí melodramatem a patosem (ženy a děti bojují za svobodu své země!), Stoneovi nikdy neujede ruka úplně. Škoda, že to nejde říct o všem, co kdy natočil.
0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment