voitech.org

Nebeské dny (Days of Heaven, 1978; režie Terrence Malick)

Spíš “nebeský minuty”: u málokterýho filmu jsem zažíval tak fyzický blaho jako u tohohle majstrštyku. A to jsem ho (rouhání!) skoukl jen na notebooku; vidět ho na plátně, zblázním se už jen při tý nádherný úvodní montáži obrázků starý Ameriky z počátku 20. století.

Příběh o mileneckým páru (skvělí Richard Gere a Brooke Adams), který si vydělává na živobytí námezdním rolničením v severním Texasu, kde zneužije dobroty tamního na smrt nemocnýho farmáře, není z nejsložitějších - ale to je u Malicka takřka pravidlem. Zrovna tak nehodnotící, dětský voiceover a kontrast nádherný, nádherný, nádherný nezúčastněný přírody a banálního lidskýho pinožení (snad jen zkázonosný kobylky nesou symboliku).

“Nehodnotící” a “nezúčastněný” se skoro rovná “němý”: dialogy tu téměř nehrajou roli, sdělení spočívá v opozicích vyprávěných obrazem. O úpadku ústředních hrdinů snad nejlíp vypovídá scéna, ve který po sobě - zpychlí - házejí jídlem, když na začátku filmu o jeho denní příděl přišli v hádce a pak měli prostě hlad.

Jestli Nebeské dny nefigurují v popředí žebříčků nejlepších filmů všech dob, rozhodně stojí v čele filmů nejkrásnějších. A coby příběh lidí neschopných žít normální životy mezi těmi, kdo je žijí každý den, patří mezi filmy nejnesnesitelněji smutný.

Hlavní kameraman Néstor Almendros při natáčení slepl… (Mamutí a málokdy přiznaný přínos tu měl i Haskell Wexler.)

Když neumřu v poušti, umřu tady.

A tohle jsem sem dát prostě musel…