Splašený vlak (Runaway Train, 1985; režie Andrej Končalovskij)
O tomhle filmu bych neměl psát nic - nebo všechno. Dělat kompromisy je bolestný. Ale kdykoliv vidím lidi dojímat se nad midcultovými bláboly, musím myslet na tohle nepravděpodobný gigadílo.
Zápletka: dva vězni utečou z přísně hlídanýho kriminálu na Aljašce vedenýho sadistickým ředitelem a ocitnou se na neovladatelným nákladním vlaku bez strojvůdce řítícím se bezhlavě pustinou.
Provedení: navenek béčková akční blbost je ve skutečnosti fantastickým existenciálním dramatem, který takhle limitovaný dějový půdorys využívá k řešení natolik zásadních otázek jako je ta, co dělá člověka člověkem.
Autoři: původní scénář Akira Kurosawa, režie Andrej Končalovskij. Přeberte si to sami.
Zážitek: maximální. Ve dvou smyslech toho slova. Zaprvý, nedokážu si představit člověka, kterýho by tenhle film nestrhl: i na nejzákladnější rovině to je prostě parádní thriller. Zadruhý, je jen na vás, kolik pater Splašenýho vlaku vyběhnete, ale je evidentní, že tohle schodiště vede až do nebe.
Ze všeho toho bohatství motivů, který to veledílo nenápadně pokrývá, pro mě byly nejzásadnější dva: vztah člověka k technologii a konflikt mezi “zvířecí” a “společenskou” povahou člověka. Nic je nespojuje dohromady líp než sekvence, kde železničář Barstow kouká na raketoplány v televizi a lamentuje, že ani s takovou technologií není schopný zachránit lidi ze splašenýho vlaku, který chvíli na to dožene ďábelský šéf vězení Rankin ve vrtulníku jen proto, aby je zabil. Konfrontace mezi Rankinem a arcilotrem Mannym, kde druhý jmenovaný získá zpátky svoji lidskou duši, kterou předtím coby zvíře ztratil v sobecký rvačce s kumpánem Buckem, je druhá na ráně. Motiv ajznboňácký cti, který se příčí vykolejovat lokomotivy, protože se to prostě nedělá, následuje na těsným třetím místě. A věřte, že tahle hitparáda má minimálně dvacet pozic.
Ale co je nejvíc - tenhle mistrovský kousek dokáže přetlumočit všechno, co má na srdci, naprosto mainstreamovým způsobem. Velikosti tohohle filmu může rozumět každý, kdo má oči: není to žádná avantgarda, žádná intelektuálština, nic složitýho. Kdykoliv hledám příklad parádního bijáku, který je obsahově maximálně komplexní a přitom “uživatelsky vstřícný” vůči každýmu, vzpomenu si na Splašený vlak. Měl by se ordinovat jako protilék na všechny ty blbosti, který “běžnýho diváka” nutí připadat si, že zažívá Velký Umění (aka midcult).
8 responses so far ↓
1 Obluda // 26.03.2008 v 15:08
ha, vysvetli tady srozumitelne midcult :) Osveta nutna, kazdy obraceny na nasi viru se pocita!
2 palecek // 28.03.2008 v 14:22
souhlasím, ten film je fakt parádní. někde jsme četl, že inspirací je nějaká shakespearova hra. a je taky fajn, žes to popsal i v detailech, i když to na mě píšeš trochu moc pateticky. jinak končalovskij je úkaz - člověk co napsal scénář k Rublevovi a pak natočil akční biják tango a cash.
3 voitech // 28.03.2008 v 17:45
>Obluda: Kdybych to uměl vysvětlit, tak to udělám. :-) Otírám se o to v textu o Krvavým diamantu, který vyvěsím někdy teď. Jenže vysvětlit se to asi nedá, buď to člověk cítí, nebo ne.
>palecek: Ten závěrečný citát (”No beast so fierce but knows some touch of pity. But I know none, and therefore I am no beast.”) je z Richarda III.: možná se z něj do filmu promítlo víc. A s patosem mívám problémy pokaždý, když mi něco urve hlavu, ale lepší už to asi nebude. :-)
4 Radek // 28.08.2008 v 21:47
Plně s tebou souhlasím. Motivů je tam nepřeběrně, doplněných o spoustu uměleckých nápadů a v první řadě o fantastickou práci s kamerou. Při záběrech na čytřspřeží, ženoucí se 150 km/h, doplněných o nervy drásající hudbu, ze které naskakuje husí kůže, působí souprava opravdu majestátně a až děsivě mocně. A to už při úplně prvním záběru na ni, kdy se v depu vynořuje z mlhy.
Podle mě je to takový odkaz na sílu moderních technologií, o které si myslíme, že jsme ji spoutali a podmanili si ji. A pak se nestačíme divit, když se tato síla obrátí proti nám.
Sám jsem tenhle film viděl teď nedávno podruhé a před tím asi před 8 lety a jediný obraz, který jsem si z celého filmu zapamatoval byl obraz Mannyho, jedoucího na odpojené lokomotivě vstoje s rozapženýma rukama. I když jsem tehdy zcela nepochytil děj, zo toho záběru byla na míle cítit pokora vůči osudu a také nezměrná touha po svobodě.
“Pro svobodu by měl člověk být ochoten zemřít, nikoliv zabíjet. ”
Pro mě znamená výraz “midcult” něco jako střední proud nebo taky snahu zalíbit se co nejširšímu obecenstvu. Je to však nesmyslné slovo, protože člověk je tvor náladový a nemusí mít na tzv. midcult vždy náladu. Kdežto u tohohle filmu je možné ony různé úrovně zaznamenat právě díky rozdílné náladě, se kterou film sledujeme. Tak i po x-tém prvním promítnutí objevím něco co po x reprízách vidět nebylo. Proto za sebe radím, sledujte film hlavou i srdcem a ne jen očima.
5 voitech // 04.09.2008 v 2:11
>Radek: Jo, ten motiv “zvlčilých” technologií je tam parádní. Co se midcultu týče - na snaze zalíbit se co nejširšímu obecenstvu podle mě není nic až tak špatnýho; to je - jak říkáš - střední proud, čili něco snadno rozpoznatelnýho a tudíž něco, čemu se dá snadno vyhnout, pokud člověk chce. Já midcult vnímám jako něco, co se nad tenhle “tady mě máte, mám srdce na talíři” střední proud, něco, co ve skutečnosti nenabízí nic víc než mainstream, ale přitom se tváří, že předává závratný pravdy nebo strhující emoce. A to by se mělo pranýřovat.
6 Radek // 04.09.2008 v 13:46
-> Promiň. Já jsem v té větě o midcultu zapomněl jednu věc. Snahu zalíbit se za každou cenu. Většina filmů dneska před premiérou vysílá do světa úžasné trailery, které nejsou ničím víc než výcucem těch nejlepších scén z filmu a film samotný už pak nic jiného nenabízí. V odchodu z kina je divák akorát naštvaný, že nacpal produkční společnosti peníze za film, který za to nestál. Když jsem viděl trailer na Splašený vlak, tak divák spíš odradí o toho, aby film viděl. Většinou si totiž řekne, že záchrana z nezastavitelných prostředků už tu byla tolikrát, že to ani nejde spočítat. A pak když film vidí, zjistí, že ten nezastavitelný vlak tu je jenom uměleckým prostředkem pro donucení lidí ke komunikaci, a ne nosným pilířem celého filmu, ketrý by se tak vysloveně rochnil v akci. Tohle je opravdu plnohodnotné drama a ne akční film. A většina lidí právě v žánru filmů typu Nebezpečné rychlosti začne tenhle film povyšovat na něco víc než bohapustou záchranou akci. Proto zásadně nedávám na trailery a radši si nechám film někým dporučit. Máš pravdu není nic špatného snažit se oslovit co nejširší skupinu lidí, ale aby to šlo musí se celý filmový tým vytasit s tím nejlepším co má. V opačném případě jde jenom o bezduché “béčko”, filmovou jednohubku, jak se tak říká. A to na nesmazatelné vrytí do paměti prostě nikdy stačit nebude.
Divák prostě pozná, kdy filmař natačí film s láskou a až perfekcionistickým přístupem a kdy jej mírně řečeno odflákne, ale přesto hrdě prohlašuje, že do toho vložil všechno ze sebe.
7 voitech // 06.09.2008 v 16:28
Ehm, v tom, co jsem napsal výše, mi vypadlo jedno slovo: “Já midcult vnímám jako něco, co se nad tenhle ‘tady mě máte, mám srdce na talíři’ střední proud POVYŠUJE, něco, co ve skutečnosti nenabízí nic víc než mainstream, ale přitom se tváří, že předává závratný pravdy nebo strhující emoce.
Na trailery jinak taky pokud možno nekoukám. Ale z toho, jak jsou pitomý, si v poslední době dělala skvělou srandu třeba Planeta teror nebo Tropická bouře.
Jo a kdysi kdesi jsem si zapsal: “midcult = pocity pocitů”.
8 Radek // 11.09.2008 v 3:47
Tak mě napadá, že tady ty zvlčilé technologie už při jednom skutečném případu zaznamenaly. Ale zaznamenaly je kvůli selhání lidksého faktoru, a to několikanásobnému. Nevím, jestli sis někdy přečetl o havarii nákladního vlaku v San Bernardinu v roce 1989. Tam ta nezastavitelnost tkvěla v tom, že špatně zanamenali hmotnost nákladu a připojili tak málo lokomotiv. A když pak do Sanbernardinské zatáčky, kde je omezená šedesátka, s usmaženými brzdami, všichni se divili jak se stalo to co se stalo.Tři přední lokomotivy a pár vagonů opustilo trať po tečně v rychlosti skoro 180 km/h. Hned pod tou zatáčkou bylo satelitní městečko. Dneska už tam není. A nejhorší na tom bylo to, že hned vedle trati pod zemí vedl ropovod nebo plynovod, a ten to narušilo. Společnost aby ušetřila, zanedbala opravu. A bylo zbytečně o další mrtvé víc.
Tenhle film nebyl tak katastrofický, i když ta zmínka o chemičce tam nadhozena byla. Tohle je film o záchraně duše. Zajímá se o duši jednotlivce, ne společnosti. I když u té asi není možné mluvit o duši. Člověka můžou připravit o všechno, ale o duši se připraví on sám, pokud o ni příjde. A proto taky ten citát z Richarda III sem padne jako “prdel na hrnec”.
Leave a Comment