voitech.org

A tak jsem se přestěhoval. Přijede máma, takže jsem potřeboval větší a míň zabordelený místo. Josh s Crystal, moji noví spolubydlící, jsou co do povahy na míle daleko od Chrise s Dianou a stejně tak se to má i s jejich hnízdy. Ale všichni jsou fajn, všechno je fajn a všechno je jak má být. Zřejmě. Nevím. Nevím, čí jsem, protože mi z Vegas pořád ještě nevrátili moji urvanou hlavu a vůbec jsem zkrátka na emocionální horský dráze.

A stav věcí mi nijak nepomáhá. Přestěhoval jsem se dneska už tak rozhašen - načež jsem se dozvěděl, že Crystal s Joshem ještě dneska v noci mizí do LA na zádušní mši za Crystalinu babičku. Crystal pak pokračuje do Mexica na rodinný megapohřeb, zatímco Josh, který nemluví španělsky, zůstane pečovat o pozůstalýho a transportuneschopnýho dědečka, který nemluví anglicky. Bylo by to v řádu věcí (babičce bylo k devadesátce a měla “krásnou smrt”, jak říká sama Crystal), kdyby se neopakoval scénář z mýho předchozího bydliště: první noce tam jsem trávil sám, protože Chris s Dianou byli… na pohřbu v LA.

A jak jsem tak zmatený, snaží se mě večer před odjezdem Crystal ukonejšit vrtulníkem na dálkový ovládání, aby se pak přede mnou sama rozbrečela a já konejšil naopak ji. Spolubydlící si mají pomáhat. A to tu ještě ani není moje máma.