voitech.org

Ano, je to tu poslední dobou celý jen o filmech, protože jsem ve svým projektu až po uši. Ale to neznamená, že aspoň občas nežiju životem tvora společenského. Je tedy načase udělat histologický výřez:

• 08.02.2008: Boots’n'Whisky party ve chvalně i nechvalně proslulé rezidenci Jennifer, Sarah, Jeroena a, hm, virtuální spolubydlící Valescy (kterou nikdo nikdy neviděl) na Mesa, kde jsem mimo jiné trávil Silvestra. Premisa - přijít ve vysokých botách s načatou flaškou whisky. Provedení - živá country kapela They’re Down včetně nesestřelitelný zpěvačky a hráče na pedal steel guitar. Nejlepší moment - když jsme se tančíce naskrumážili do ložnice Sarah a někoho chytrýho napadlo zhasnout. Nebo to celý bylo součást plánu?
• 09.02.2008: Tohle se rozbíhalo hodně pomalu, ale nakonec z toho byla veselá noc. Po včerejším overkillu jsme to rozjeli v malým, večeří s Andrim a později kafem s Helenou. Následoval fundraiser pro Vlasiinu capoeira grupu v Bico, jednom ze slavnějších co-opů v Isla Vista. (Co-op je barák, který patří nájemníkům; takový malý sovět nebo kolchoz. Jak všichni víme, v malým to funguje, ale ať už si s tím nikdo proboha nehraje ve velkým.) Pak jsme se s Helenou připletli k nějaký německý techno party o blok vedle, v čímsi pokoji probrali Klimta z feministický perspektivy a nakonec se ocitli v nějakým úplně zastrčeným koutě diskutujíce jižanskou literaturu s polobezdomovcem po boku. Co-opy jsou ráj.
• 11.02.2008: Vlasakin svátek. Ve stejný tradici, v jaký jsme my (nebo aspoň moje generace) rozdávali ve škole bonbóny, naše oslavenkyně upekla brownies a pohostila nás při poledni pod žhnoucím únorovým Sluncem (ne, to není oxymoron) za skřeku ptáků u laguny. Kdo by ji nemiloval.
• 13.02.2008: Devastující večeře s Chrisem a Dianou. Za pár dní se od nich bohužel stěhuju, tak jsem s nimi vyrazil na tryznu do kuželkárny ZoDo’s - shodou okolností místa, kde jsme spolu byli těsně poté, co jsem se k nim přistěhoval. Dal jsem si stejně jako tehdy Kahlúa Burger - a i tentokrát jsem jen tak tak odešel po svých. Některý jídla by na sobě měly mít podobný varování jako krabky cigaret. Jeden z posledních etnografických prohozů mezi mnou a Chrisem? Já ho naučil uklízecí zásadu “co je mokrý, to je čistý” - a on mě takzvaný “třísekundový pravidlo”: když vám doma spadne jídlo na zem a seberete ho do tří vteřin, smí se ještě jíst. Férová výměna.

Pointa tohohle srdceryvnýho zápisku je evidentní: lidi se mají mít rádi. Ty nejdůležitější věci jsou ty nejjednoduší. Ano, snažím se tu dělat všechno pro to, abych toho odkoukal co nejvíc, přečetl maximum a sesmolil tu nejlepší dizertačku na světě. To je moje práce tady. Ale jestli v něco věřím - zahraniční studijní pobyty můžou zachránit svět prostě jen proto, že se při nich mají rádi lidi bez ohledu na národnost, víru, pohlaví, velikost bot, cokoliv. Nepíšu na tenhle cancák žádný velemyšlenky a veleslova prostě proto, že nechci. Co napsat chci - a určitě to opakuju - je třeba to, že moje nejlepší kamarádky tady jsou Řekyně, Kypřanka a Turkyně a že jsou nejlepší kamarádky i mezi sebou. Když svět nespasíme my, tak už nikdo.

They’re Down na Boots’n'Whisky party v domě hojnosti na Mesa.

Diana a Chris, moji brzo bývalí spolubydlící. V popředí pivo a balík trávy, za mnou Bonnie a Clyde.

Společný obědy na laguně za UCenem. Nebýt takový vedro, je vidět, jak se nám kouří z přestudovaných hlav.