Control (Control, 2007; režie Anton Corbijn)
Nejlepší hudební film posledních let, který strká do kapsy jak kvalitní, ale schematický spektákly typu Raye a Walk the Line, tak nízkorozpočtový hezoulinkosti a la Once. Control je doopravdy a na krev, počínaje tou beznadějně cihlovou dělnickou bažinou, ve který Ian Curtis a spol. žijou, přes beznadějnou mladickou naivitu všech zúčastněných, drtivou stopáž z koncertů (kde hudbu hrají samotní herci), práci s motivy prášků, věšáku na prádlo a hvězdnýho statutu, způsob, jakým se tu z nikoho nedělá postava kladná ani záporná, ale prostě reálná, až po ten zničující švenk po komínu krematoria na závěr. Nejde o to, že Joy Division, jichž byl Curtis zpěvákem, jsou jedna z nejlepších a rozhodně nejvlivnějších kapel všech dob a že bych za ně šel do pekla. Nejde o to, že Corbijn, autor vizuálů Depeche Mode, Metallicy, U2 a dalších, tyhle mladičký pitomce znal už v jejich mladičký pitomosti, ví, o čem mluví, a nijak je nešetří. Nejde o to, že se ten film dost přesně drží pamětí Curtisovy vdovy Debbie Touching from a Distance. Všechno tohle tomu filmu samozřejmě přidává na autenticitě, realismu, přínosu pro fanoušky Joy Division atd. Ale o ničem z toho přitom nemusíte mít ani ponětí - a přesto vámi Control otřese. Tedy pokud se nenecháváte opít rohlíkem a chcete radši to hořký, ale opravdový.
0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment