Už tady nežijeme (We Don’t Live Here Anymore, 2004; režie John Curran)
Klasická studie manželský (dvoj)krize v zaopatřený nicotě americkýho předměstí. Klasická co do divadelní struktury, poukazů na Strýčka Váňu a Tolstýho, hudby i filmařiny. Klasická v tom nejlepším slova smyslu. Curran nutí v naoko minimalisticky vyprávěným filmu herce hrát každým svalem a stejně jako později v (ještě lepším) Barevným závoji ukazuje, jak může být pouhý pohnutí malíčku devastující. Herecká sestava tu je úctyhodná - Peter Krause, Laura Dern, věčně nedoceněný Mark Ruffalo a hlavně zabijácká Naomi Watts - což svádí k pocitu, že by ten film tahle čtveřice utáhla sama jen tak, jenže momenty jako je ten střih po milostný scéně v autě nebo to neustálý míjení se v kuchyních, samotných srdcích obou domů, ukazují, že je to právě Curran, kdo tahá za všechny nitky. Permanentní vytváření iluze idyly pro děti, jejich (přes všechnu dospěláckou snahu) zmatený pohledy, Jackovo doslovný utíkání od všeho od všech, paralelní montáž sexu (“look at me!”) - ten film je tak drtivě smutný právě proto, že člověka nutí se zoufalou naivitou/naivním zoufalstvím vykřikovat, proč se prostě lidi nemůžou mít rádi, aby mu pak ukázal, že… nemůžou. Ne jen tak.
0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment