voitech.org

Ať už na Ameriku nadává kdokoliv, nikdo nemůže popřít jeden z jejích základních kladů: svátky se tu nedrží na den přesně, nýbrž tak, aby vyšly na pátek nebo na pondělí. Každý rozumný člověk totiž ví, že volná středa je úplně na pytel. A když nám Martin Luther King, Jr. garantuje dlouhý víkend, tak ať to stojí za to.

Sobotní večer proběhl nad těstovinami, perníkem se zmrzlinou a kafem od Andriho (který dostal k Vánocům espressovač, což je stejně důležitá záminka ke společný večeři jako každá jiná), koláčem od Mirthe, filmem od Biancy a dobrou náladou od všech ostatních, z nichž někteří strávili podstatnou část večera v Los Angeles na Nathanově stále pokračující výstavě. A přestože se Helena během Znamení pokoušela strachy schovat do svetru a zahnat ufony rodnou švédštinou, po cestě zpátky byla schopná erudovaný konverzace o sociologii švédskýho sociálního systému, jakkoliv s jejím regulérním zázemí v chemii a filosofii vůbec nesouvisí.

Nedělní oslavu Biančiných narozenin jsem oželel, ale zúčastnil jsem se aspoň pondělní části: brunche na pláži. Ten přinesl pomeranče, ta džus, to chipsy, my vodu, vy mandarinky, oni sweet bread - a Andri vedle vlastnoručně uklohněný čokoládový pěny přitáhl i Francouzku Caroline a Kolumbijku Isabel, který našel někde bivakovat v autě a vzal je k sobě domů. Při následným beachvolleyballu nebyla nikdy žádná národnost zastoupená víc než jednou. A nezabili jsme se. Hotový OSN.

Po intermezzu v knihovně pak večerní Ryan nečekaně opět s Helenou. Nedaly by se tyhle víkendy nějak zastavit?

Andri, Isobel, Bianca, pata Alejandra běžícího pro míč, východní okraj campusu a ukázka počasí, který se tyhle týdny dá považovat za “povedený”.

Jennifer, Mirthe a Joshua kolem improvizovanýho stolu hojnosti.