voitech.org

To jsem takhle na podzim seděl v knihovně a pilně študoval, když moje periferní vidění upoutalo něco pozoruhodnýho: český slova. Ukázalo se, že na stole vedle sousedovy ruky leží štos učebnic češtiny jako druhýho jazyka. Slovo dalo slovo a já si od tý doby s Alexem, polovičním Taiwancem z Texasu, střihl pár cvičení a pomohl mu s domácími úkoly; umí! Navíc je to magor, který ve škole stíhá trojnásobek toho co ostatní a vedle češtiny se učí i rusky a snad německy či co.

Dneska mě vzal “do třídy”. Tady na UCSB češtinu pochopitelně nikdo neučí, a tak se pomocí videokonference účastní lekcí na UCLA. Tož jsem asi hodinku odpovídal na zvídavý otázky studentů a snažil se mluvit co možná pomalu a srozumitelně. Nejspíš to moc nepomáhalo, protože šlo o začátečníky: “My zatím umíme jen první a čtvrtý pád,” pravila omluvně profesorka, ale zkuste v rodným jazyce přemýšlet, jaký koncovky smíte použít. Zábavný jsem nespíš moc nebyl (největší úspěch měla moje exkurze o českým hiphopu), ale aspoň jsem doufal, že jsou mi studenti vděčný za to, že jsem je zbavil hodiny drilování gramatiky.

Načež v noci mluvím s mámou, učitelkou češtiny pro cizince na odpočinku - a ukáže se, že dotyčnou profesorku Susan Kresin velmi dobře zná. Amerika je velká, ale svět je malý. Jsme na UCLA oba srdečně pozvaný - a já abych do tý doby sestavil nějaký slovníček českýho hiphopspíku.