voitech.org

Jennifer říká: zima skončila.

Vánoční prázdniny byly vítaně klidný. Ne že bych se netěšil do Utahu, kam jsem měl na svátky jet s Nanette, ale když se to na poslední chvíli z rodinných důvodů zrušilo, věděl jsem, že se tam podívám jindy a líp. A když jsem nakonec zůstal doma, uprostřed města duchů, ve který se Isla Vista proměnila do tý míry, že člověk na jindy přecpaných ulicích nepotkal ani živáčka a normálně permanentně iluminovaný věže Francisco Torres byly úplně zhasnutý, vůbec mi to nevadilo, protože jsem mohl na pravidelný dietě filmů a textů bez vyrušování udělat kus práce na projektu.

Ale to samozřejmě neznamená, že jsem se zároveň všemi deseti netěšil, až se vrátí ostatní. A jakmile se tak stalo, hned jsme podle očekávání navázali na tradici mezinárodních mecheche, která zatím čítala žranice u Švýcara Andriho, Kolumbijce Alejandra, Japonky Chie a Řekyně Vlasii, o dalších improvizovanějších akcích nemluvě. Už první víkend novýho roku se u Ceren konala turecká večeře; od účasti na ní nikoho neodradily ani drastický lijáky, natožpak trable, jaký měla Bianca se svojí hovadskou spolubydlící ohledně ubytování svojí sestry. Hladinu naprostý idyly rozvlnila jen čísi zmínka o populárním memu 2 Girls 1 Cup (říkali jsme Ceren a Christině, že to nechtějí vidět, ale nenechaly se přesvědčit…), ale nejpozději v momentě, kdy Ceren vytáhla z lednice vlastnoručně importovaný baklavy, bylo všechno jiný okamžitě zapomenuto a blaženost neznala mezí.

Dneska jsme pokračovali holandskou snídaní v režii dua Mirthe (suroviny, logistika, ideologie) a Vlasia (prostory, zázemí, materiální podpora). Mirthe nás přecpala hostinou sahající od věcí známých (několik druhů sýra) přes věci povědomé s podivnou odchylkou (slaný pendreky ve tvaru holčiček a chlapečků?) až po naprostý cizosti jako hagelslag - čokoládový či ovocně cukernatý “sníh” určený k nasypání na chleba s máslem. Bonus - sušenky ve tvaru větrných mlýnů, sušenky, co vypadaly křupavě a přitom byly medově tahavý, a sušenky.

(Poznámka bokem - přišla mi na mysl nebezpečná myšlenka, že v týhle mezinárodní komunitě lze jako lokální zvyklost domovský země prezentovat cokoliv, aniž by ostatní měli šanci znát pravdu. Jako jediný Čech na campusu tak můžu kamarády pozvat klidně na chleba s indulonou. Sežerou mi to spíš, než až jim budu na Velikonoce vyprávět, jak u nás rituálně mlátíme holky, což je vůbec evergreen kulturálních potlachů…)

Snídaně pak přešla v Mirthe iniciovanou (a prý opět typicky holandskou grrr, nizozemskou) hru na jména, která se stala prubířským kamenem soutěživosti všech zúčastněných a div že nepřerostla v mezinárodní konflikt. To každý napíše na papírky několik jmen postav, který všichni účastníci musejí znát, a pak se ve třech odlišných kolech v týmech hádá. Koncept známý i u nás (”aktivity”) vyvolal díky precizním (jistě po celý staletí budovaným) pravidlům skutečnou bitvu schopností. S Mirthe jsme se nakonec umístili na krásným druhým místě

Výběr jmen byl zajímavou sociologicko-praktickou sondou. Zatímco Obama se dal čekat (dokonce třikrát), stejně jako pár Disney postaviček, nikdo nemohl tušit, jaký komplikace přinesou v jednoslovných a pantomimických kolech kombinace Chaplin/Hitler a Tutanchamon/Nefertiti - o triumvirátu Pamela Anderson/Paris Hilton/Cicolina nemluvě, nota bene když se k nim evidentní asociací přidružila Hillary Clinton. A vrchol přišel ve chvíli, kdy se ukázalo, že se ustanovil stejný kód pro Britney Spears a dalajlámu: “plešatost”.

A pak jsme si s Vlasiou a Marziou v Pacific View Room ostudovali mozky na plech. Jeden z nejhezčích dnů za dlouhou poslední dobu.