Třetí muž (The Third Man, 1949; režie Carol Reed)
Pokud jste tenhle kultovní politický thriller zasazený do autentických rozvalin poválečný rozbombardovaný Vídně prošvihli na plátně v rámci Projektu 100, bědujte se mnou: pro tak dokonale expresivní kameru je každý menší formát urážkou. (Přetrpěl jsem si to na notebooku, byť ve vyčištěný verzi.) Na chválu kamery Roberta Kraskera, scénáře Grahama Greenea a citery Antona Karase narazíte všude, zatímco nikdo nezmíní, jak groteskní (ve všech významech toho slova) tahle detechtívka při vší svý osudovosti a poválečný realitě je. Vezměte si třeba toho legračního/děsivýhp spratka s míčem nebo scénu s policií všech čtyř mocností, ve který se Brit (ne)baví o protokolu a Francouz Anně podává zapomenutou rtěnku. (Rusové jsou tu ovšem stejně jako v Berlínským spiknutí ukazovaní jako bezskrupulózní hajzlíci, což - spolu s úplně stejným typem šanonů v obou filmech - tomu neonoiru přidává na autenticitě.) A přestože tu všichni hrají na výbornou, největším esem je pochopitelně ještě mladý a neprorostlý Orson Welles, jehož nihilismus nezná hranic. (Ta anekdotka - “Don’t be so gloomy. After all it’s not that awful. Like the fella says, in Italy for 30 years under the Borgias they had warfare, terror, murder, and bloodshed, but they produced Michelangelo, Leonardo da Vinci, and the Renaissance. In Switzerland they had brotherly love - they had 500 years of democracy and peace, and what did that produce? The cuckoo clock. So long Holly.” - je mimochodem jeho práce.) Honička v kanálech je parádním klimaxem, ale abych pravdu řekl, definitivně mě (stejně jako hlavního hrdinu Hollyho) odzbrojila ta nenápadná scéna ve špitále. Asi stárnu.
0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment