Silvestr? Jednoduchý. Sjeli jsme se do velkorysýho baráku na Mesa, kde bydlí Jennifer - nicméně ta je teď v polodomovským Dojčlandu, takže mu momentálně velí Belgičan (Vlám!) Jeroen. A ten uklohnil tolik bašty, že jsme nevěděli, do čeho píchnout dřív, a rozpoutal natolik vynikající zábavu, až jsme zapomněli na půlnoc a vypotáceli se na verandu pod hvězdama ostrýma jako břitva s notným zpožděním. Ohňostroje se nekonaly a vůbec to nevadilo, protože o dva bloky níž duněl oceán, okolo baráku řádil místní leguán a vevnitř sekal nedobrotu Mr. Kitty. Uprostřed politicky nekorektních hovorů o Dixie (Traci je ze Severní Karolíny a Ellen mezi francouzskými slovíčky a lamentováním o zlomeným srdci vykazovala kořeny od Irska po plantážníky) jsem se pokoušel pokračovat ve studiu Jižanštiny (“Speaek laaayzeee!”). A další z rezidentů, samozvaná “židovská kovgrlka” Sarah, se naštěstí netajila svým hudebním vkusem (lepší kolekci vinylů mají jen moji rodiče), takže nechyběl ani decentní soundtrack k usínání.
Na Nový rok jsme pak vyrazili na dlouhou procházku pod útesy po pláži přes přístav plný turistů a krabů. Cesta kolem hotelu na State Street ve mně byť jen po pár měsících vzbuzovala nostalgii. A v centru jsme se pak přizabili tradičně monumentálními dávkami mrzliny. Povalovali jsme se ve stínu průchodu, v oslepující odpolední záři okolo nás stejně jako po pobřeží couraly hromady lidí v kraťasech, tílkách a žabkách a Středoevropanovi absolutně nic nenaznačovalo, že zrovna začal nový rok. Tak jsem to tak nechal. Mějte se fajn, ať je kdy je.
Ani s mojí pomocí jsme to nedokázali sníst všechno.
Novoroční procházka. Chybí jenom oheň. :-)
0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment