El Aura (El Aura, 2005; režie Fabián Bielinsky)
Fabián Bielinsky je mrtvý. Natočil jen dva filmy - a oba jsou poklad. Ten první byla vynikající “chmatačka” Devět královen, kterou jste kdysi mohli mít za kilo na VHS z Levných knih. Škoda, byli jste pomalí.
El Aura je příběh poněkud asociálního taxidermisty z Buenos Aires, který má fotografickou paměť a vůbec všechny předpoklady pro provedení dokonalý loupeže, kterou v hlavě každou chvíli plánuje, ale nikdy neprovede. Teprve když se s kolegou neochotně vypraví do Patagonie na lov a věci se poněkud zvrtnou, dostane vycpavač šanci… Ale šance je špatný slovo. A navíc je to epileptik.
El Aura je film: možná jsem ze starý školy, ale pro mě tohle slovo znamená něco, co uvidím ve tmě, přiměje mě to zapomenout na všechno ostatní, urve mi to hlavu a vrátí mi ji až teprve když strávím den, týden, měsíc přemýšlením nad tím, co to všechno mělo znamenat. A nejspíš na to stejně nepřijdu.
El Aura je exhibice zdrženlivosti a účelnosti. Všechno - od úvodní fantazie o bankovní loupeži přes lov v pralese po… sakra, všechno - je ponořený v tom samým zamračeným počasí, neúčastným nemluvným neokázalým nestylu. Není to Bresson, ale nenapadá mě žádný jiný režisér, který by takovým málem řekl tolik - a měl to málo tak perfektně zchoreografovaný. Příklady? Už ta úvodní loupež. Montáž cesty na jih, ve který hlavní hrdina nezmění pozici. Dlouhý scény beze slov - zejména ty se psem. Fantastická (FANTASTICKÁ, pokud to potřebujete zopakovat) scéna přepadení ve fabrice a pak to supí pozorování smrti jednoho z gangsterů. Ale to není všechno. Ty kontrasty mezi bujným lesem a ohavným industriálním městem, mezi prázdnými silnicemi a lesními pěšinami. Ty mraky všude, ta scéna se zastavením u krajnice. A hlavně - ty herci: Ricardo Darín tu používá asi tak dva jeden výraz a je to víc, než člověk zvládne vstřebat. Ostatní se drží při zemi stejně úspěšně - takže si jejich tváře zapamatujete navždycky.
El Aura je navždycky už teď. Co jinýho se může taky stát filmu, který vezme zdánlivě banální zápletku (vykrádačka) a opentlí ji existenciálními přesahy, metafyzikou, kongeniální kamerou a spoustou dalších věcí, který tam vůbec nemusely být - ale tím, že tam jsou, nutí člověka přemýšlet nad tím, co dělá majstrštyk majstrštykem, nehledě na žánr nebo dokonce na uměleckou discipínu. Tohle je vrcholný autorství. Jako namalovat Maratovu smrt na výšku. A Fabián Bielinsky je mrtvý….
0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment