Zjistil jsem, že Los Angeles nikdo nemá rád - snad kromě lidí, co tam žijou. Já jsem si to město zamiloval na první pohled. A ať se to zdá být divný jakkoliv, moje nejsilnější dojmy pocházejí z tamní MHD (co údajně neexistuje) - hlavně z brázdění nekonečných ulic těmi tanky, kterým tam říkají autobusy.
- Věřte nevěřte, první linka metra v LA byla postavená v roce 1993 (!). Melissa mi říkala, že tu prý kdysi fungoval perfektní systém MHD, ale padl pod společným tlakem automobilek a benzínek, který chtěly, aby měl každý člověk auto. Jestli je to pravda, tak to tomuhle komickýmu faktu jen dodává na absurditě.
- V noci řídí busy v LA zřejmě samý ženský - a znají “svoje” bezdomovce jménem.
- Viděl jsem, jak ta v popůlnoční 217 dostala od jednoho pohospodního prodavače růží tu poslední. Prostě jen tak, že je.
- Nezapomenu, jak jedna tlustá černoška (a to jsou hned dva politicky nekorektní výrazy v jedný větě!) rajtovala bus 550 takovým způsobem, že jsem si připadal jako ve westernu - a zároveň jen tak plkala s nějakým kamarádem.
- Ale co byl naprostý vrchol - šoférka daleko mladší než já, která mě přikovala k sedadlu už jen tím, jak vykroutila komplikovaný nájezd z Fairfax/Apple na Rosa Parks Fwy. Připomněla mi nenucený mistrovství, s jakým sestupujou uličkami z Montmartru autobusáci v Paříži. Jenže pak ta holčina začala ještě ke všemu smskovat (volat z mobilu je v Kalifornii za jízdy legální, ale nevím, jestli to platí i pro autobusinky, natož pro posílání zpráv) - a ke konci trasy už prostě jen projížděla křižovatky na oranžovou s troubením, který by zastavilo i nájezd Tatarů. Kdo by to tu nemiloval…
0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment