voitech.org

Bouchly dveře, Carice mě nabrala do auta, přejeli jsme hory a byli jsme v poušti.

Carice jsem neviděl ani neslyšel deset let. Ve čtvrťáku nás - ještě jako Miss Blazo - učila anglicky. Věděl jsem, že je odněkud z Jižní Kalifornie. Díky Bohu za internet. Deset let se ztratilo během deseti minut. A má ráda Whiskeytown.

Řítili jsme se šmolkovým sobotním ránem do Mojave. Na severovýchod; legrační, z tohohle koutu světa už se prostě dál na západ jet nedá. Kolem se rozkládala pustina tak krásná, že mi z toho nic přecházely oči a přetýkalo srdce. Neexistuje lepší způsob, jak strávit 1. prosince, než zmizet do pouště. Leda zmizet v poušti.

Ztratili jsme se na starý silnici vedle dálnice. Míjeli jsme rozpadlý benzinky a otřískaný dragstóry a já si opakoval, tohle nejsou kulisy filmu, tohle je doopravdy. A když jsem vylezl zeptat se v jednom z těch ne-míst na cestu, pouštní vítr mě málem odfoukl do kopců. Na jednom z nich jsem zahlídnul gigantickými písmeny napsaný jméno Calico. Byli jsme u cíle.

Calico je ghost town: bývalý hornický město, který se po zlatý (stříbrný, uhelný…) horečce vylidnilo stejně rychle jako bylo založený. Rychle jsem pochopil, že bylo po desítkách let pustnutí postavený pro turisty víceméně znova včetně hromady obchodů s tretkami a atrakcemi jako přestřelka se šerifem, ale kdybych chtěl do skutečnýho ghost townu, asi bych si musel nějaký najít sám.

Prolezli jsme štolu někdejších pionýrů, viděli starou školu, co vypadala jako kostel, rýžovali zlato, nachomýtli se k tý přestřelce a klopýtali barákem postaveným schválně nakřivo. Hodně jsme se rozhlíželi po vší tý rudohnědý nádheře na všechny strany a rvali se s větrem. Dali jsme si pozdní oběd, kde nám zazpívali serenádu. A když se začalo stmívat, věděl jsem, že hory okolo hrajou barvama jako před sto lety - nebo před padesáti, kdy tady v samotě dožívala poslední obyvatelka Lucy Lane. Odešla s davem, ale vrátila se. Chápal jsem ji. A taky jsem věděl, že kdybych tam byl sám, byly by ty hory nejkrásnější.

Když se mě Carice před pár týdny zeptala, kam bych se chtěl podívat nejvíc, neváhal jsem ani vteřinu.

Těžko říct, co z toho je znovupostavený pro turisty. Ale ta škola napravo je doufám pravá.

Důlní mašinka jak z Indiana Jonese.

Tím barákem nalevo se leze do štoly Maggie’s Mine. Omlouvám se za to neautentický zábradlí dole.

No dobře, turisti nejsme, ale taky jsme se na to podívali.

“Zazpívejte nám, co jste dneska ještě nezpívali miliónkrát,” řekla Carice, když se nám nabídli s koledou. “To je od vás ohleduplné,” odpověděli.