Nevěděl jsem to, ale všichni se postarali, abych se to spolu s ostatními nováčky na campusu dozvěděl důkladně. Halloween v Isla Vista je akce, na kterou se sjíždějí účastníci z celých USA - a policajti z celý Kalifornie.
Je to absurdní. Moje oblíbený mobilní cedule nabádají k občanský poslušnosti. V okruhu několika mil kolem Isla Vista je zakázaný parkování pro přespolní. Studenti dostávají instruktáže o “sexuálních predátorech”. Všude takřka přes noc vyrostly hradby z mobilních plotů. Policie staví do ulic zátarasy, po nocích na checkpointech kontroluje projíždějící auta a pere kolem sebe světelnými děly. Připomíná to válečný stav.
Protože Halloween je tady velká věc s dlouholetou tradicí. Ta vykulminovala před několika lety, kdy se do ani-ne-městečka (Isla Vista má sice kolem 18.000 obyvatel, ale žádný oficiální status, protože to jsou v podstatě jedny velký koleje) každoročně sjížděly davy přesahující sto tisíc lidí. Chris mi vyprávěl, že policie tehdy pro zadržený musela stavět stanový vězení, protože do “regulérní” basy by je všechny nepozavírala. Od tý doby panuje politika “odradit cizáky od příjezdu jak jen je to možný”, což vede právě k uzavírání silnic a invazi policajtů odjinud, který nikdo nezná, který neznají nikoho a který zřejmě vyrostli na hře “rybičky, rybičky, rybáři jedou”. Situace se prý v posledních letech zklidnila, ale v důsledku toho válečnýho stavu nás na campusu nabádají k tomu, abychom se chovali slušně, ne proto, aby se nám nic nestalo a abychom si to užili, ale aby nás někdo nezabásnul. Což je trochu jako za Husáka.
Letošní situace je specifická i tím, že Halloween připadl na středu. Na jednu stranu se tedy kalí od 26. října do 4. listopadu, ale dosavadní statistiky (který průběžně uvádí campusní plátek Daily Nexus) působí oproti předchozím ročníkům klidněji. Tedy ne že by to místní flákali: prvního Petera Pana jsem potkal u kasy ve večerce už třiadvacátýho (“You NEVER question Peter Pan, man!” umravnila mě pokladní, když jsem se divil), o dva dny později to bylo asi deset zdravotních sestřiček, jedna krabice a nespočítaně kluků převlečených za holky. A to jsem jen jel z knihovny domů.
A my? V sobotu sedmadvacátýho jsme odstartovali u Andriho, pokračovali přes Alejandrem hlídaný a teď už bohužel navrácený dům a skončili - jak jinak - koupáním v oceánu za rozbřesku a míchanýma vajíčkama k snídani. Tož fajn to bylo. A zítra snad i nějaký postřehy z centra dění - ulice Del Playa.
“Chovejte se slušně…”
“…nebo půjdete bručet.”
Já, Andri, Marzia. Nejsme snad poznat?
Kráska a zvíře, klasicky.
Švédský opalovací tým. Že já jsem se s ním nevyfotil. Jmenujou se Kristina Johansson a Kristina Jonsson, což je jako potkat na univerzitě v Kuala Lumpur Janu Novákovou a Janu Novotnou.
Jdeme pro zásoby: Astrid, Chie, Bianca.
Fotky pocházejí z různých zdrojů a časů, a proto mají i různou kvalitu.
Chez Alejandro, asi naposled.
“Vamos a jugar por la playa…”
2 responses so far ↓
1 Reeze // 31.10.2007 v 4:34
Voitechu, nemělo být v perexu alespoň nějaké varování, co bude následovat?
Nerada bych, aby mne červená sukýnka a síťované punčochy strašily v nočních můrách :-)
2 voitech // 31.10.2007 v 11:09
Reeze> Mno, možná to chtělo. Nebo dokonce varování vůbec do hlavičky voitech.org - ve stylu “červené sukýnky, veselé historky z natáčení, vlastní názory a jiné prasárny”. :-)
Leave a Comment