Byli jsme s Christinou na obědě. Neděle brzo odpoledne, palmy šustí tím suchým zvukem, moře šumí, lidi se usmívají, všechno kolem nás včetně jídla je tak strašně zdravý a pozitivní. Zmínil jsem jí o Bažině a ona mně povídala o svých rodičích. Pili jsme čaj u ní doma, koukali na televizi. Venku řvali všichni ti zvláštní ptáci, o kterých chci říct Michalovi, kdykoliv kolem nich běžím.
Pondělí ráno, svítalo. Sedl jsem na Smrště a jel k oceánu. Byl příliv, vlny burácely, Slunce vylízalo z vody. Už cestou jsem věděl, co přijde. Nakráčel jsem jako ten nejposlednější český jouda s hubou od ucha k uchu do vln jak ze surfařskýho manuálu. První mi sebrala botu, druhá podsekla nohy, třetí vyrazila dech. Nejdřív jsem se je pokoušel překřičet, pak už jsem se jen snažil zůstat na nohou. Prohnutý bílý hřebeny se mnou mlátí o kameny, mám rozedřený bříška prstů a krvavý holeně. Vzpomínám na červen, kdy jsem se vlnama daleko obývákovitějšího ražení nechával hladit v Izraeli a všechno bylo ještě jinak. Sotva lapám po dechu a cítím… štěstí.
Je dopoledne. Dole někdo seká trávu a rám mýho okna rezonuje s kraválem přistávajících letadel. O nohy se mi otírají Bonnie a Clyde. Vlasia má konečně telefon, zítra půjdu na vernisáž, ve čtvrtek bude Tomásovi jednadvacet a Gabriel uspořádá rozlučku. O víkendu vyrazíme všichni do kina. Nebe je modrý jak ústní voda a já pracuju na něčem, co má smysl. Jsem doma.
6 responses so far ↓
1 Reeze // 16.10.2007 v 22:52
Hele, jako, voitechu, ne že by ti to člověk nepřál, ale mně teď nějak napadají jen samý sprostý slova :-) holt závist :-)
2 voitech // 16.10.2007 v 23:25
Já mám konečně pocit, že si to zasloužím - a sama víš, jak těžký to někdy je. A potom - přijeď! Tady se všechno zdá tak jednoduchý, jenže ono nejtěžší na věcech bejvá právě to uvědomění, že jednoduchý doopravdy jsou…
3 Reeze // 17.10.2007 v 0:15
Hele, važ slova, nebo se ti může stát, že se ti tam objevím s báglem a už se mne nezbavíš :-) znáš už přece mé impulsivní chování, co se týká nákupu letenek a mizení někam pryč :-) ale jo, chápu, že se tam zdá všechno jednodušší, taky jsem to zažila a zrovna v US jsem jednou zažila pocit absolutního štěstí. je to dávno.
4 voitech // 17.10.2007 v 0:28
Hele, jsi vítaná. Tečka. Oba říkáme, že se ty věci tady “zdají” jednodušší. Možná jsou, možná nejsou, ale to Americium, co tu je ve vzduchu, člověka prostě přiměje udělat věci, který by ve střední Evropě neudělal. :-) Jen dej vědět předem.
5 michal // 17.10.2007 v 2:07
hehehe, krasny.. kdyz to ctu a koukam na tu fotku, tak me napada “prolomit vlny”, ackoliv to nema zadnou logickou, spis jazykovou a vizualni souvislost. teta vojta, hlavni hrdinka.
6 voitech // 17.10.2007 v 2:18
Jo, to je rozhodně správná asociace. Teta Vojta prolomil vlny. Hlavně tu poslední. :-)
Leave a Comment