- Tož nejdřív - haleluja! Projekt konečně začíná dostávat kontury a já vím, za co ho chytit. Mojí doménou budiž slova začínající na “dis-”.
- Před pár dny se nám tu zbláznil zvon na Storke Tower uprostřed campusu a zvonil hodinu (podle oficiálních údajů 57 minut) umíráček. Naštěstí šlo jen o technickou poruchu (i když kdo ví, jak dlouho dopředu tahle neblahá proroctví můžou sahat?), ale najednou jsem se cítil jako na návsi někde na Vysočině. A dva dny na to vyjdu z UCenu a z beden před vchodem vyhrává… Vltava. Být tam někdo další, čapnu ho a vysvětlím mu, co to je za muziku, tak mě to vzalo. Ostatně na Kevinových narozeninách jsem Vltavu zdrbnul se studentem hudby Mikem - a večer ji slyšel v hotelu z televize. Člověk si neuteče.
- Nadešel konec ramadánu, což znamenalo muslimskou party s jídlem zdarma pro všechny ve Student Resource Building. Nebyl bych o tom věděl, kdybych se předtím tamtéž nestavil na pizze sponzorovaný Japanese Students Association, o který jsem se doslechl jen díky tomu, že jsem řešil nějakou byrokracii na OISS. Nicméně podle všeho takovýchhle akcí probíhá na campusu deset denně - a jediný, kdo ví o všech, je Astrid, osoba, jejíž smysl pro vyčmuchání jídla zdarma se dlouholetým pobytem mimo domov vypiloval k záviděníhodný dokonalosti. Do tý míry, že ona sama tuhle svou schopnost považuje za svou devizu a oproti tomu, jak by k ní přistupoval Východoevropan, se za ni vůbec nestydí.
- Jako bych to neznal z Paříže: imrvére tu narážíme na úzus líbání na tváře, což je při každodenních setkáních docela taškařice. Nikdo nikdy neví jestli, případně kolik, přičemž původní počet vycházel z následující orientační tabulky:
- 0x - Japonka Chie, pro kterou to bylo úplně cizí, ale učí se dychtivě
- 1x - Němka Astrid
- 2x - Řekyně Vlasia
- 3x - Holanďanka Mirthe
- Nebohá Nanette nespí, protože musí přečíst asi 75 knih za 10 týdnů; necituju to možná úplně přesně, ale absurditu toho počtu předávám zcela neměnně. Takhle se tu taky studuje. Nanette chodí po campusu se stejným želvím krunýřem (tj. batohem s notebookem a papíry) jako já a bojí se na svý katedře ozvat, že spát tři hodiny denně není tak úplně zdravý.
- Ad campus - co jsem vždycky miloval na nových místech je ten proces, kdy si člověk chtě nechtě vytváří jejich mentální mapu. Pokaždý se snažím zapamatovat si svoje první dojmy z těch míst a pak sledovat, jak se ty dojmy mění. (Viz například to, že teď pravidělně běhám kolem místa, kde jsem pár dní po příletu griloval hambáče; tehdy to byla exotika uprostřed ničeho, teď je to doma, ale oba pocity na tom místě kupodivu ulpívají zároveň.) A úplně to samý se děje s mapou sociální. Člověk potkává lidi, a…
- Módní policie! Už chápu, proč tady tak letí hotpants: v kombinaci s (denními) vedry, kalifornskou povinností vypadat sexy a nutností přepravovat se každou chvíli na kole to je jediná možná substituce minisukní. Co naopak nechápu je móda nosit k nim sněhule. Zas taková kosa tu přece jenom není. (Byl bych vám je vyfotil, ale stydím se.)
- Bonnie a Clyde se bleskově učí česky. Dávají to najevo hlavně když snídám. Být já učitel cizích jazyků, založím svoji praxi na rychlosti osvojování nových slovíček v závislosti na snadno dostupných kulinářských požitcích. Ale… nedělá tohle vlastně UCSB celou dobu? :-)
- A ještě ad jídlo - nedávno jsem se přecpal Chrisovými půlnočními burritos a hned další den si dal zabrat hamburgery vlastní výroby. Olivový olej pocházel z Dianina pracoviště (viz pravidelně aktualizovaná sekce Dále hrají), puky zrovna zlevnili v Albertsons, buns jsem pořídil za babku a ochucení byla čirá improvizace z naší megaledničky. A co vám budu povídat - v minulým životě jsem musel být Američan, jinak bych tak intenzivní blaho rozhodně nepociťoval.
- Ale asi se začnu s těma korporacema soudit, protože tady probíhá zcela evidentní diskriminace single lidí. Typicky: když něčeho člověk chce kilo, stojí to dolar, když dvě kila, tak dolar pade, a když tři kila, tak dolar šedesát. Jenže tři kila samotný člověk prostě nesní. Možná místo soudu (a rozhodně místo těch TV procesů, co Chris s Dianou sledujou v TV) pojedu prostě nakupovat se spolubydlícíma jejich Jeepem.
- Což mi připomíná, že jsem koupil kilo kafe, pytel filtrů a thermohrnek, vypucoval kávovar, který doma zbyl po mým íránským před-předchůdci, a uvařil si plný krajáč. Rána už nebudou tak nesnesitelný jako dřív…
- A blíží se nám Halloween. Což znamená, že ty samý mobilní dopravní cedule, co avizovaly příjezd prváků, teď svolávají na schůzku ohledně bezpečnosti během Halloween party v Isla Vista, která z nějakých mně zatím neznámých důvodů patří k nejvyhlášenějším v celých USA. Diana už mi poskytla první instruktáž, jak to tu chodí, a já se začínám těšit. :-)
Drobky IV.
13.10.2007 v 16:39 · 2 Comments
Categories: Santa Barbara · deníček
Tags: Americana · Astrid · Bonnie · campus · Chie · Chris · Clyde · Diana · drobky · Halloween · hamburger · Hotel State Street · Kevin S. · kulturní postřehy · Mike · Mirthe · Nanette · projekt · Storke Tower · Vlasia · Vltava
2 responses so far ↓
1 Jim // 15.10.2007 v 5:51
Prosím, prosím o pár foteček hot pants se sněhulema. To musí bejt super.
Ad Halloween - úplně se mi zastesklo. Není nad to hrát v hospodě kulečník zmalovanej, s prostěradlem přes ramena a papírovým klóbrcem na hlavě.
2 voitech // 15.10.2007 v 14:55
OK, pokusím se. Svedu to na průzkum kulturních rozdílů. :-)
Leave a Comment