Východní přísliby (Eastern Promises, 2007; režie David Cronenberg)
Není to takový hukot jako Dějiny násilí - ale na druhou stranu, tamten majstrštyk ve mně dozrával poměrně dlouho a tenhle bude možná taky.
Prvních pár záběrů - a dojde vám, že klasičtěji už to natočený být nemohlo. Trochu dýl trvá, než člověk pochopí, proč si temnou historku z prostředí ruský mafie v Londýně vzal do parády právě Cronenberg. Protože nakonec to je zase nezaměnitelně on, filmař autor, i když točí podle cizího scénáře: celá ta věc je zase v první řadě o proměnách (fyzických i psychických, kukla -> motýl…), diskrepancích mezi povrchem a vnitřkem (opět tělo/duše, ale fantastický a naprosto “cronenbergovský” příklad je už jen ta restaurace), nevyhnutelnosti násilí a jeho vztahu k sexualitě.
Vlastně je to dokonale komorní. Zdravotní sestřičce Anně v londýnským špitále umře pod rukama při porodu mladičká zmlácená Ukrajinka na heroinu. Její deník Annu dovede k luxusnímu podniku uhlazenýho ruskýho restauratéra Semjona. Ten ve skutečnosti vládne mocný mafiánský rodině, pro kterou jako šofér (a čistič…) pracuje i Nikolaj. Jenže Nikolaj není, čím se zdá být. Ano, jako sovy.
Východní přísliby mají samý fenomenální herce: Naomi Watts jako naivka Anna do jistý míry opakuje svoji roli z Mulholland Drive. Viggo Mortensen coby Nikolaj podstupuje snad ještě působivější proměnu než jako Aragorn v Pánu prstenů nebo právě v Dějinách násilí. Ale skutečným démonem toho filmu je letos sedmasedmdesátiletý Armin Mueller-Stahl v roli Semjona: jestli vás po závěrečných titulcích bude něco strašit ve snech, tak právě tenhle… děda.
Letem světem… Černý humor? Check: stříhání prstů a další bonbónky. Autenticita? Check: maximální, Viggo se dokonce na vlastní pěst vydal cestovat na Ural a posbíral tolik poznatků o rituálních kérkách ruský mafie, že by to vydalo na knihu. Latentní homosexualita? Check: bez ní by žádná dobrá gangsterka nebyla úplná. Plíživě hrozivá atmosféra? Check: jako v Mouše, Pavoukovi a vůbec skoro ve všem od Cronenberga.
Nic ale člověka nemůže připravit na tu scénu v lázních, která svým totálním realismem (dobře, až na ty digitální kudly :-) zesměšňuje celý ten ach tak vážný, ale přitom srandovní kvazidokumentarismus filmů Paula Greengrasse.
(Škoda jen, že se organizátor následný diskuse s režisérem Roger Durling předvedl jako idiot, co ze sebe dokáže koktaje vypravit maximálně otázky typu “Jak se vám spolupracovalo s herci?”. Do značný míry to naštěstí napravili přítomní studenti UCSB, na jejíž půdě se projekce konala, jejichž otázky Cronenberg i přes evidentní únavu poctivě zodpověděl všechny a důkladně.)
0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment