voitech.org

Campus se zaplňuje. Celý víkend po něm bloumali prvňáčci v doprovodu rodičů, kteří si udělali výlet, osobně je přivezli, dohlédli na jejich aklimatizaci a se slzou v oku zavzpomínali na vlastní studia. Od pondělka pak campusem zmítá smršť seznamovacích a orientačních akcí, kterých se snažím pro klid duše a maximální informovanost obrazit co nejvíc. Dneska se mi například podařilo zameditovat si, nechat se vcucnout na zmrzlinovou seznamovačku filipínských studentů (zmrzlina nebo jídlo zdarma se tu používají jako magnet pro lidi, co by na takovou akci jinak ani nepáchli - což se mě netýká, protože já tam fakt skončil omylem) a neplánovaně se ocitnout na jakémsi setkání křesťanské mládeže pod širou večerní oblohou. Ke zpěvu a poslechu vyhrávala kapela, která zněla jako kdyby Galaxie 500 měli texty typu “Bůh posázel nebe hvězdami a zná je všechny jménem”, ale vlastně to bylo takovým bezelstným způsobem docela milé. Večer zakončil další pokus o tuckaparty, naprosto zruinovaný pravidly tak striktními, že jsme si s ostatními zahraničními studenty připadali jako v base. (Příklad: šel jsem s lahví vody - tím jediným, co tam bylo k pití - vyzvednout kamarády ke vchodu, aby nás na parketu nemuseli hledat. S tou samou lahví mě o dvě minuty později nepustili zpátky dovnitř, protože jsem si do ní přece mohl nalít alkohol.)

Následující dny nás na campusu čekají například projekce filmů (včetně srandičky Zbouchnutá, na kterou se těším; že ji v Čechách novinářům pustí ve stejný den jako drsné potratové drama 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny považuju za vynikající vtip), koncerty (Head Automatica - konečně něco jiného než tucka nebo hipec!) a samozřejmě hromada informací.

Další informace proto jen letem světem. Moji “domácí” (kteří o víkendu nebyli na party, jak jsem si myslel, ale na pohřbu…) mě poněkud zneklidňují svým “dělej si co chceš” přístupem (ostatně nastěhoval jsem se sem tak, že mi prostě nechali klíč pod rohožkou), ale asi je to tak v pořádku. Stihl jsem zjistit, že s Chrisem sdílíme vášeň pro pivo Steel Reserve, což rozhodně beru jako dobré znamení. Univerzitní knihovna, kde jsem si dneska střihl orientaci, je pohodlí samo - až na to, že všechny ty filmy, co potřebuju kvůli dizertačce nakoukat, leží v knihovně UCLA. Včera v noci jsem Chócovi po ICQ zcela impulzivně napsal: “covece je to divny, ale ja jsem ti tady nejakej stastnej”. A dneska jsem poprvé v životě dostal SMSku, kde mě někdo oslovuje “honey”…