voitech.org

Bydlím! Doufám. Několikrát jsem si myslel, že jsem konečně našel ten správný flek - a vždycky mě ještě něco donutilo hledat dál. A vždycky jsem byl rád. Nakonec jsem si řekl, že místo obcování s dospěláky bude nejlepší dohodnout se se sobě rovnými, a propracoval jsem se sem. Mám to blízko do školy i do krámů, bydlím kousek od studentský čtvrti, neplatím nijak málo, ale ani hodně, a hlavně to tady připomíná model, na který jsem s láskou zvyklý - totiž Vilečku. Slečna domácí Diana vypadá trochu jako Lenička K. a má dvě kočky, který se jmenují Bonnie & Clyde, což mi přišlo jako dobrý znamení; ještě jasnější signál pak přišel s plakátem Tonyho Montany ze Zjizvené tváře přímo proti mýmu pokoji.

Takže jsem se dneska v dobrým rozžehnal s Hotelem State Street a po vlastní ose vyrazil žhavým kalifornským odpolednem s padesáti kily bagáže na druhý konec regionu. Nanette by mě byla odvezla, ale zrovna něco točila v Los Angeles; měl jsem tam být taky, ale byt byl přednější. A tak se tu teď povaluju na chlupatým koberci, byt mám pro sebe, protože Diana a její kluk/spolubydlící? Chris někde kalí a vrátí se až ráno (říkal jsem něco o dobrých znameních?), sjíždím Dixie Chicks, popíjím kolu z půllitrovýho kelímku (velikost “medium”) a datluju tohle na notebooku položeným na kufru, protože ještě musím dosehnat nábytek typu stůl a židle. Ale už teď se tu cítím dobře. Tak držte palce, ať to vydrží.