voitech.org

Začíná se nám to tady rozjíždět: začátek školního roku je na spadnutí. O víkendu se čeká hlavní nájezd studentstva, což smrdí takovým dopravním kolapsem, že před ním strategicky rozmístěný mobilní infopanely varovaly už týden předem. My študáci mezinárodní tu ale samozřejmě jsme už s předstihem, abychom se aklimatizovali - a Office of International Students & Scholars nám v tom zdatně pomáhá. Včera uspořádali menší mecheche nás Fulbrightistů, kde byly k vidění i takový věci jako řecká Kypřanka (nebo jak se to řekne :-) v družným hovoru s Turkyní. A jestli jsem se nad tou internacionálností rozněžňoval už v takhle malým měřítku, na dnešní Orientaci pro všechny mezinárodní studenty mě čekala ve stonásobně větším balení.

Začalo se “kontinentální snídaní” (muffiny, litry kafe a pár dalších drobností) pod širým nebem, načež byl celý ten mnohasethlavý dav nahnán do jednoho auditoria a podroben mnohahodinový, přesně mířený a velmi erudovaný sérii minipřednášek a powerpointových prezentací, přerušovaných vyvoláváním výher v tombole a hlášením nalezených ztracených zavazadel. Probralo se všechno od univerzitního infosystému (nikdo není tak posedlý zkratkami jako Američani ve spojení s počítači: GOLD, perm, NetID, BARC a bohviečo ještě) přes krizový poradenství až po opilost na veřejnosti, přičemž nejzábavnější (a moudrá! - použil jsem to slovo na voitech.org vůbec někdy?) byla část šéfky OISS Mary Jakob o kulturních rozdílech mezi USA a zbytkem světa. Vypadali jsme při tom jako jedna velká reklama na Unicef, případně Benetton. Bezkonkurenčně převládali Asiati, Čech (tedy Čechoslovák, jak mě vyvolali, ale u mě je to aspoň skoro pravda) jsem tam byl pokud vím jediný. Co do oborů bůhvíproč dominuje mechanical engineering - asi proto, že se pod to sousloví schová skoro cokoliv. Všichni tam (a lidi z exaktních oborů zvlášť) na mě působili jako děsní experti - ale když se na závěr dne podávala pizza, stejně (jsme) se kolem ní všichni strkali jako malý děti.

Co se mě týče, zatím peču hlavně s Jihoameričany, kterým v hromadným úniku ke španělštině při konverzaci naštěstí zabraňuje solidní procento Brazilců. Za chvíli ostatně vyrážíme do Tonicu: tož fiestaaa!