Pláž se nakonec nekonala, a tak jsme se na griláž bratwurstů a hambáčů u příležitosti Kevinových třiadvacátých narozenin přesunuli do parku v klidnější (= magisterský) části studentský čtvrti Isla Vista. Kevin je Nanettin přítel; voják, třikrát v Iráku, v životě už prý nechce Blízký východ vidět. Dále dorazili jejich sousedi Mike a Katie, Kirsten a dvě pozoruhodný posádky z Los Angeles: každá čítala namakanýho chlápka (cca 80 kilo) a afektovanou Číňanku (cca 35 i s botama). Jídla i pití byla hromada, ale vrcholem odpoledne se nestalo nic kulinářskýho (i když ten sýrový dort pro Kevina byl taky super), nýbrž improvizovaný mač v angleballu. To se na měkkoučký pažit hodí tvárnice, do ní zapíchne tyč, do ní nahoru nasadí kuchyňský trychtýř a na něj nahodí basketbalový míč. Toť branka. Udělají se celkem dvě, nakreslí se kolem nich kruhy, kam protivníci nesmějí, sestaví se dva týmy a každý má za úkol jiným míčem sestřelit míč na “brance” protivníků. Jakkoliv se všichni dušovali, že herní praxe (běhání, přihrávání, blokování) nemá s americkým fotbalem nic společnýho, mně bylo okamžitě jasný, proč se v tý hře všichni kromě mě okamžitě orientujou, i když ji hráli taky poprvý. (Zatáhli nás do ní dva kluci, kteří tam takhle blbnou každou sobotu.) A zároveň jsem k americkýmu fotbalu rázem získal respekt, protože mi stačilo párkrát přeběhnout hřiště a měl jsem dost.
Číňanky, který nehrály, si šly nechat udělat manikůru, Nanette sklidila ze stolu, chlopi vyrazili na pláž, já si doma zapapíroval a večer jsme se zase sešli v baru Albuquerque a následně na dyzně Tonic. S údivem jsem pozoroval, jak se tu většina lidí snaží na obyčejnou sobotní kalbu vyfiknout; zřejmě pozůstatek maloměstskýho víkendovýho courání po korzu. :-) Výsledky jsou relativní: holky večer davově mění hotpants za jakýsi kytlice, který přinejmenším mně připadají značně ohavný. A taky mi bylo konečně vysvětleno, proč před vstupem do podniků v USA musí přešlapovat tolik lidí, i když je vevnitř poloprázdno: fronta má přitáhnout další davy. Tož vida; a teď konečně taky vida nějakou fotodokumentaci.
Můj hotýlek na State Street, hned vedle kolejí (železničních) mezi dálnicí 101 a pláží.
State Street, jižní konec centra Santa Barbary.
Křižovatka se State Street, v dálce hory. Ty vlajky tam fakt všude jsou.
Kampus vám ukážu jindy, protože je zatím dost liduprázdný, ale tady je aspoň malý závdavek: Ellison Hall, sídlo mojí (filmový) katedry. V popředí umění.
Hrajeme angleball! Zcela vlevo vizte tyč - “branku”.
Pláž byla plná, tak grilujeme v parku.
Oslavenec Kevin se chystá na svůj oblíbený sýrový dort, Nanette porcuje.
2 responses so far ↓
1 Obluda // 17.09.2007 v 14:44
No tak to bychom meli z deste pod okap, ne? ;)
2 Hanka // 18.09.2007 v 8:36
konecne jsem se k tvymu denicku dostala a vypada to, ze se tam mas dobre, ze se tam o sebe dokazes postarat a ze te cekaji velice zajimavy zazitky! takze ve me mas urcite pravidelnyho ctenare! pozdravy z destivy prahy! hanka
PS: ted uz BcA Hanka :))
Leave a Comment