Člověk míní, strýček Sam mění. Původní plán byl nasekat nějaký fotky, abyste viděli, že to tu je skutečně “postcard pretty” (jak praví Osamělý planet), prohrabat se v klidu knihovny těmi kily papírů, co se tu na mě navalily, a zkoušet shánět ubytování. Místo toho jsme s Nanette brázdili jejím Dodgem okolí campusu (Isla Vista, studentská čtvrť směrem na západ), sháněli pro mě nějaký kolo na odpis a provedli meganákup v Costco (něco jako Makro, ale VĚTŠÍ, což zaručuje ultimátní americkou zkušenost ve smyslu konfrontace s místním konzumerismem v podobě balení po dvou, třech a více tuctech čehokoliv). Nakonec jsme skončili nad čajem a sušenkami v jejím úhledným bytečku probírajíce svý diplomky, studijní zkušenosti a neuvěřitelný fakt, že místa se ani zakusením subjektivně i objektivně extrémních lidských zkušeností prostě nezmění (což je moje celoživotní fascinace a téma její magisterský práce). Dostali jsme se až ke sjezdu v Norimberku (heh, to je náhodička, po tom včerejšku), Osvětimi a Nanettiným polským kořenům, takže fotky holt opravdu někdy jindy. Ale jestli to někoho potěší, viděl jsem dneska bezdomovce, co nedojídal kůrky, a podařilo se mi toasterem v hotelový kuchyňce spustit požární alarm. (Jeden z popelářů za oknem mi poradil, jakým způsobem nejlépe mávat rukama, abych kouř co nejrychleji rozptýlil a alarm se vypnul. Druhý ho chvíli poslouchal a pak pravil, že je možná lepší ty chleby prostě nespálit.) A teď tu vedle mě v hotelový lobby - protože wifi signál do pokojů nedosáhne - posmrkává do telefonu ženská s kufírkem, která sem utekla poté, co ji někdo obtěžoval vedle na nádraží. Dveře do noci jsou dokořán, tam venku šumí palmy a Faulkner může klidně spát.
Plán na zítra: kalba na pláži. Co taky jinýho, v sobotu odpoledne.
0 responses so far ↓
There are no comments yet...Kick things off by filling out the form below.
Leave a Comment