voitech.org

Část dneška padla na prozkoumávání teritoria. A aniž bych se o to snažil, skončil jsem v mexický čtvrti, kam jsem se toužil tak jako tak podívat co nejdřív. (Tušil jsem, že je směrem na východ, ale tady se stejně většina ulic jmenuje španělsky nebo indiánsky, takže prase aby se v tom podle mapy vyznalo. Navíc - ať jdu kam jdu, stejně tu slyším víc španělštiny než angličtiny. A rád se rozpomínám na ty dva semestry, kdy jsem ji oťukával.) Šel jsem furt pryč z centra, Slunce zapadalo (a je to tady :-), bloky se měnily, začal jsem na ulici potkávat osmahlý děti, ustaraný maminy a rozesmátý tatíky a najednou jsem byl v Ortega Parku, kde se (mimo jiné) kopal fotbal úplně jak na plácku někde ve Vršovicích. Prostřílel jsem se mezi přízemními baráčky, ze kterých byly slyšet rychlopalný prohozy a kulometný smích, až k patě hor, otočil se mezi kaktusy a vrátil se zase zpátky o trochu “bělejší” čtvrtí. Počítám, že tam budu brzo zas…

Večer jsem potom zakončil na zcela americkou strunu. Nejdřív večeří v oldskool 50s dineru Ruby’s a potom poslechem řeči George W. Bushe o situaci v Iráku. Dokud člověk tyhle věci nemá z první ruky, nepochopí, jak nehorázný je ten člověk demagog a jak moc je nebezpečný. Div, že tu zatím nebyl žádný sjezd v Norimberku. (A další skorodiv, že se od Leni Riefenstahl nejvíc poučil zrovna Michael Moore.)