voitech.org

Tohle je archiv.

Nový voitech.org je teď tady.

Něco o filmu (2001)

07.09.2001: Když už lidi od Pearl Harbor rozbili prasátko a udělali tak monstrózní kampaň, mohli si zaplatit i jazykového korektora: stačil by žák ZŠ. Letouny nezaútočili, nýbrž zaútočily. A to je dvoupalcovými písmeny na plakátech v metru a hrozím se pomyslet kde všude ještě.

04.09.2001: A. I. (režie Steven Spielberg): někde - byť v nepřijatelném srovnání s Tykwerovou samohonkou Princezna a bojovník - jsem četl, že u tohohle filmu sice nebudete vědět, o co jde, ale bude vám jasné, že to je dílo mistra. Nevolil bych až tak silná slova, ale něco na tom je: když na začátku třetí třetiny vypravěčův hlas zabrblá, že mezitím uplynulo dva tisíce let, a zjeví se ufoni jak z Akt X, vykulíte oči, ale víceméně to Spielbergovi sežerete. A co že tedy A. I. neboli Umělá inteligence je? Esej na téma lásky a lidských citů vůbec; a jak už eseje bývají, je poměrně studená, ale rozhodně ne hloupá, takže ten film nebudete prožívat, nýbrž promýšlet. :-) O obsahu víc prozrazovat nechci, protože mi otázky, které ve mně A. I. vzbudila, pořád šrotují v hlavě. Po vizuální a technické stránce pochopitelně čirá perfekce, jen se tu hlavně v prostřední části na můj vkus trochu moc odkazuje na nepřekonatelného Blade Runnera, ale která sci-fi to nedělá, že (Matrix ostatně prorazil všechny hranice). Film se dělí na tři části, které pracovně nazývám intimní, mechová ("mech" jako mechanický :-) a futuristická: v první Spielberg poněkud vykrádá svého E. T.ho a ve třetí Blízká setkání třetího druhu, ale může si to dovolit. Plno výtečných nápadů (Flesh fair, mechové a orgové, sex roboti) a i Ministry coby osobně přítomný soundtrack ke kyberwrestlingu nemůžou nepotěšit - ale člověk pořád čeká, kdy se všechna ta brilance spojí do jediného silného proudu. Mám pocit, že se to nestane, ale přemýšlím o tom ještě teď, o tři dny později. A mimochodem - projekci předcházel zábavný lingvisticko-překladatelský exkurz tlumočnice Dany Hábové, která se předvedla jako šoumenka a dokonalá profesionálka (ne že bychom to o ní dávno nevěděli :-).

03.09.2001: Pulp Fiction (režie pochopitelně Quentin Tarantino) jsem už několikrát viděl, ale když to večer dávali v televizi a já šel náhodou kolem, stejně mě to přikovalo na místo. Když člověk poslouchá ty dialogy, když si vyzobává všechny ty nápadné i nenápadné narážky a odkazy na celý žánr jako takový a když sleduje ten neuvěřitelně čistý styl, je mu jasné, že tohle dělal člověk, který je v tom až po uši a který prostě Umí. Ne nadarmo to dostalo Oscara za scénář (že by tehdy Oscaři měli ještě nějakou relevanci?) a Zlatou palmu v Cannes; a zasloužilo by si to víc. Jeden z nejlepších filmů 90. let - ale proč ho proboha kurvili dabingem? Že to předtím udělala Nova bylo pochopitelné, ale ČT2? I ty, Brute?

29.08.2001: Pearl Harbor (režie Michael Bay): překvapivě snesitelný film. Fakt. Pokaždé víte, co kdo řekne, amerických vlajek je tu taky naprosto očekávatelně a od začátku druhé třetiny už je vám jasné úplně všechno, ale nějak se to celé dá snést, a to i přes stopáž překračující tři hodiny. Ono je to taky tím, že na Kate Beckinsale se dá docela dobře koukat a všechny ty čmoudíky a kapslíky jsou na skutečně vynikající úrovni (a ne jako nějaká Mumie se vrací, že :-). Chlapci si budou představovat sebe samotné coby hrdinné piloty, děvčata si pobrečí, vyspělejší diváci pokývnou hlavou nad dodržováním konvencí žánru a taky je trochu překvapí, jak smířlivě jsou tu podáni japonští "ďáblové" (neboť jak říká Šimon, ono to v tom Japonsku taky musí něco vydělat): prostě dokonalý produkt, kolem kterého se holt dělá větší humbuk než obvykle, protože stál tolik chechtáků. Jen mi není jasné, proč americký ideál "správného chlapce" musí mít vždycky tak mocnou bradu, že by s ní mohl kotvit letadlové lodě... :-)

26.08.2001: Pozdě, ale přece: v Revue Labyrint 7-8/2000 - v čísle na téma umění a kýč (sic!) - je výtečný a výstižný článek o Trierově filmu Tanec v temnotách. Článek se jmenuje Reforma filmu podle Larse von Triera a napsala ho Kateřina Kačerovská. Snad neporuším nějaká autorská práva, když si dovolím ocitovat pár úryvků:

• "Film vypráví velmi drastický příběh velmi drastickým způsobem a publikum se rozdělilo na ty, kteří jej principiálně přijímali, a proto jej na sebe nechali bezvýhradně působit, a na ty, kteří jej odmítali. Tím se spor dostal do velmi osobní roviny, neboť se zdálo, že přijetí či nepřijetí filmu je věcí individuální citlivosti - soud o filmu vycházel z intenzity emocí. Avšak hodnocení, které vychází pouze z emocionálního zážitku, není pro hlubší uvažování o filmu příliš podnětné a platné - zpravidla totiž filmový obraz vnímá podobně jako skutečnost, totiž nekriticky. Pokud je filmový obraz zaměňován za skutečnost, je argument silného zážitku sice těžko vyvratitelný, ale v podstatě irelevantní, protože identicky by na diváka zapůsobil jakýkoliv záběr emocionálně působivého výjevu, např. i v televizních zprávách."
• "Pokud je film vnímán povrchně či naivně emotivně, je vnímán právě a pouze v onom prvním smyslu - jako film o oběti, a protože je zde tato oběť spojena s mateřstvím, šířeji také coby film o oběti jako sice krutém, ale ušlechtilém a svrchovaně ženském údělu. Při pronikavějším pohledu se však zřetelně vyjeví, že je to příběh o narcismu - o sebevzhlíživé ženě, která hledá sebepotvrzení ve výjimečném, ušlechtilém činu; vlastní oslavení sebe sama v obraze mučednice (aniž se jakkoliv ohlíží na své blízké, které využívá jako prostředky k uskutečnění svého záměru a jako zrcadla své oběti - své slávy)."
• "Jediný skutečný konflikt, který by mohl být nastolen, je konflikt hrdinky se sebou samou, s oprávněností a smysluplností vlastního počínání. Její postoj se však neproblematizuje, a tedy ani neřeší."
• "Zdá se, že se jedná o film o oběti, ale zatím je to film o ženě, která se v obětování zhlédla. Zdá se, že je o zvráceném, zlém světě, ale je jen o pošetilém, nesvéprávném člověku. Zdá se, že je sociálněkritický, ale přitom se adresné kritice pečlivě vyhýbá. Zdá se, že tento film vypráví silný příběh, ale ve skutečnosti jen ukazuje výjevy, které mohou na divákovy city působit otřesným dojmem."
• "Jeho (Trierovou - pozn. V.R.) snahou je tedy natočit film s parametry velkého díla - ve skutečnosti však jen jakousi jeho zručnou náhražku - produkt, který by fungoval jako dobře prodejný obchodní artikl uspokojující diváckou poptávku po umění, vzrušení i dojetí."
• "Takto pojatý "umělecký" film uspokojuje (v podstatě snobské) publikum toužící po "silných zážitcích" (jež jsou obdobou pestrých, ale turistickými kancelářemi připravených zážitků z exotických zemí), jen na rozdíl od tradičního komerčního (zábavního) filmu je místo pseudoštěstím ohromuje (ohlupuje) pseudoneštěstím - výsledkem je však vždy úprk od reality."

24.08.2001: Memento (režie Christopher Nolan): jeden z nejlepších nových filmů, co jsem letos viděl - a že jsem jich viděl dost. Revoluce v thrillerech... Formálně dokonalá detektivka, založená na postavě člověka, který ztratil krátkodobou paměť. Vyprávění pozadu, fantastický záhul pro skriptku, vynikající Guy Pearce v hlavní roli, nečekané zvraty, nejednoznačný konec... Zaručuju vám, že si to budete v hlavě přehazovat sem a tam ještě dlouho po skončení, a to tím spíš, když se vám do rukou dostane scénář tak jako mně. Premiéra tenhle čtvtek, tak na to upalujte než na to vlítnou všichni ostatní, protože tohle - tohle je konečně zase Film. A víc už ani slovo.

23.08.2001: Sexy Beast (režie Jonathan Glazer): tak nějak nic, a po přečtení chvástavostí v press-kitu možná ještě menší nic. Ani gangsterka, ani komedie, ani nářez, ani průser... Neříkám, že mě to neupoutalo, ale nepochopil jsem, o co vlastně šlo, protože na "příběhový film" tam bylo málo děje, na gangsterku málo napětí, na psychothriller málo psychologie a na komedii málo srandy a přitom to nebyla žádná pitomost. Za gangsterem na odpočinku Galem užívajícím si idyly se svou milovanou ženou přijede démonický bývalý kolega Don, aby ho ještě jednou navrtal do akce. Ukecávání, nátlak, pak se to všechno trochu pomrví, akce zdárně proběhne a gangster se zase vrátí zpátky do domečku. Nadprůměrní herci (Ray Winstone jako Gal je ještě lepší než poněkud přeceněný Ben Kingsley coby Don), jednoduchá, ale zábavná symbolika (srdíčka na dně bazénu rozmlácená spadlou skálou, než přijede Don) a pár dalších plusů, ale... proč to celý?

11.08.2001: Crazy/Beautiful (režie John Stockwell): už podle názvu "romantika" až se hory zelenají, ale aspoň je to (žánrově) "čisté", jak říká Šimon. Celé to stojí na jedné nepravděpodobné konstrukci, kdy se zodpovědný slušňáček z chudé hispánské čtvrti dá dohromady s luxusní bílou pipinkou, průserářkou a jen tak mimochodem dcerou senátora. Následují idylické scény, obvyklé peripetie, dramatické finále a hepáč. Pro šestnáctileté film přesně na míru, což nemyslím nijak pejorativně. A taky je tu slušný herecký výkon Kirsten Dunst - kde já jsem to jméno jen viděl?

11.08.2001: The Animal (režie Luke Greenfield): po Satanu Juniorovi moje druhá "buranská komedie" - a fakt jsem se smál! Takže další hřebík do rakve už skoro pohřbené Mirky Spáčilové, která tenhle žánr dost odsuzuje. Nikdo mě při mých filmových preferencích nemůže obviňovat z padlého vkusu, a přitom mi The Animal připadal jako kvalitní zábava. Průserář z policejní kartotéky, který se touží stát "plnohodnotným" příslušníkem, se po drsné autonehodě dostane do rukou doktora-experimentátora, který ho dá zase dohromady pomocí zvířecích orgánů... Takže o legraci postaráno, nějaká ta roštěnečka (Colleen Haskell) se taky najde a happy end je nevyhnutelný. Speciální upozornění na scénu s orangutanem! :-)

05.08.2001: S informacemi o Letní filmové škole v Uherském Hradišti to bude podobné jako s Karlovými Vary: nestíhačka, ale aspoň jakýsi sumář je na www.dokina.cz. Nejvíc mě dostaly filmy Sitcom, Repulsion, Querelle, Czesc Tereska a Saurovy taneční inscenace; palec kolmo dolů naopak získávají Cesta z města a hlavně La Pianiste. Jako každý rok velice povedená akce, a to se mi letos dokonce dařilo i aspoň trochu spát!

25.07.2001: Tak o Karlových Varech fakt poreferovat nestíhám, tak tak že doženu svůj osobní deníček. Pár textů se válí na www.dokina.cz, něco málo ještě možná dopíšu. Subjektivně nejlepší filmy byly La Comunidad, Shrek, Bartleby a většina argentinských, totální průsery potom Der Krieger und die Kaiserin a My Brother Tom (režiséry si dohledejte sami :-). Celkově nejlepší ročník za poslední tři roky, a to co se týče jak filmů, tak i počasí, doprovodných akcí, znělky, nočního života a nálady. Uvidíme se za rok!

03.07.2001: Proboha! Já jsem sem úplně zapomněl dát odkazy na dvě nejvýznamnější akce tuzemského filmového léta! Takže: Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary a Letní filmová škola v Uherském Hradišti.

26.06.2001: Distribuční slogan tuším francouzského filmu Fuck Me: "Chlastaj, šukaj, vražděj a s ničím se neserou". To se nám dneska sešly perly... :-) Přepokládám, že nejde o překlad původního sloganu, ale že za tím stojí nějaká chytrá - a evidentně kreativně neuspokojená - hlava v české distribučce. Ono už jen vymyslet titul Klub sráčů... V této souvislosti doporučuju rubriku nejpitoměji přeložených názvů filmů na www.dokina.cz

26.06.2001: Dracula 2000 (režie Patrick Lussier): proboha! Něco tak pitomýho jsem už dlouho neviděl (Hannibal? :-). Další z nesčetných (a neúspěšných) pokusů, jak z výtečné předlohy vysát (to je to slovo :-) aspoň pár kapek inspirace, o které tady skutečně mluvit nelze: spojit Draculu s Jidášem jsou schopni skutečně jen Američani. A nejhorší je, že to - jak se ukáže v závěru - myslí vážně! Kromě tohohle "nápadu" jinak čekejte všechna nejprovařenější klišé (ano, i blondýnky) a fakt, že dvě třetiny replik jsou tu pouze pro Američany, slabomyslné nebo pro ty, kdo si během filmu potřebovali odběhnout na záchod (ať už tam dělali cokoliv :-) a bylo nutno jim ty dvě tři podstatné informace zopakovat. Výjimek z bahna je tu jen pár: klaustrofobní scéna otvírání rakve v "rakvi" (tedy v trupu letadla), parafráze příchodu Draculy s klipem Monster Magnet a náznak chápání Ježíše coby popsymbolu. Ujde i soundtrack, sestavený ovšem coby defilé trendovosti amerického "metalu" (čestnou výjimkou budiž Slayer a Monster Magnet); jenže ono v kině zní dobře vlastně skoro všechno. A co je tu nejsmutnější? Že nad tímhle patnáctým derivátem hororu drží supervizní a produkční ruku někdejší génius žánru Wes Craven.

24.06.2001: Čokoláda (Chocolat, režie Lasse Hallström): nepatřičná idyličnost a prvoplánovitost tenhle film poněkud sráží na kolena. Od první chvíle je jasné, jak jsou rozložené síly, i to, jak věci nakonec dopadnou (všechno dobře). Jenže tak to v životě nechodí, a když už si tu tvůrci střihli pár pořádně temných motivů (náboženský fanatismus, xenofobie, domácí násilí, toulavé srdce), měli to taky dotáhnout do konce. Ale snad tahle Čekuláda (Limonáda? :-) někoho přitáhne k Lasseho skvělým předchozím filmům jako je Můj život jako pes nebo Co žere Gilberta Grapea?. V druhém jmenovaném se navíc můžete těšit na jako obvykle fantastického Johnnyho Deppa, který je v Čekuládě až nechutně slušňoučký.

22.06.2001: Amarcord (režie Federico Fellini): tak jsem se k tomu konečně dostal (promiň, Alice... :-). Neznat skoro všechno, co Fellini natočil předtím (a něco i z toho, co potom), asi se moc nechytám. Ale tak to u autorských géniů bývá: jeden život, jedno dílo. Barevné, zářivé, všechny odstíny od smutku k radosti. Už už jsem byl málem zklamaný, ale závěrečná scéna svatby mě nenechala na pochybách: vítr vane, vane...

22.06.2001: Bílá vdova (Saving Grace, režie Nigel Cole): žádná sláva, ale to je možná tím, že nehulím. Ale i kdybych hulil, stejně by mi ty fórky s trávou přišly trochu moc "obvious". Kromě postavy Grace v podání Brendy Blethyn totiž Bílá vdova spoléhá jen na tu jedinou základní situaci: co se stane, když má v idylické cornwallské vesničce se všemi jejími bizarními postavičkami vyrůst dvacet kilo palic. A to je trochu málo (ne těch palic, teď myslím co se týče toho scénáře :-).

13.06.2001: Začalo to jedné žhavé noci (One Night At McCool's, režie Harald Zwart): výtečná nenáročná zábava nejen pro fanoušky Liv Tyler, ke které se po tomhle filmu div nepočítám i já (protože už jenom co ona vyvádí při mytí auta... :-) Komedie těžící z dnes tolik oblíbeného proplétání lidských osudů, které se nakonec sejdou v jednom čase na jednom místě (a je z toho mela). K nějvětším devizám tohohle filmu patří - kromě scénáře a pochopitelně Liv Tyler :-) - dokonalý Michael Douglas, jehož herecké schopnosti jsem tu musel mohutně rehabilitovat (viz Traffic). Neradno nic blíže popisovat, natož prozrazovat děj: prostě na to běžte - a vezměte s sebou i svoji holku! (Jen ten český název si mohli odpustit...)

13.06.2001: Téměř dokonalý zločin (The Gift, režie Sam Raimi): průměrný "mystický" thriller, nenaplněná šance. Scénář napsal scenárista a režisér Billy Bob Thornton - a kdo viděl jeho fantastický Sling Blade, octne se v tomhle filmu okamžitě tak doma, až je mu už od třetiny jasné, že "vrah je zahradník". Nakonec je všechno trochu jinak, ale to nic nemění na tom, že tu i tak nacházím až příliš mnoho stejného: ovdovělou ženu s malými dětmi a násilníkem na krku, mentálně zaostalého oddaného přítele a fotogenii amerického Jihu. Nebýt tu tolik těch "mimosmyslových" srandiček jako zpomalené kapky krve z vodovodu nebo karty rozfoukávané větrem, bylo by líp. A režírovat to sám Billy Bob Thornton se svým typicky pomalým tempem, mohlo být dokonce blaho.

06.06.2001: Mumie se vrací (The Mummy Returns, režie Stephen Sommers): jak zpívají Bad Religion, "how could hell be any worse?". Žádná dramaturgie, žádná pravidla žánru (když jsem archeolog, tak nerozstřílím celý muzeum!), dokonce žádná logika (vzducholoď se pohybuje stejně rychle jako vlak a neklade odpor vzduchu), jen nudné bitky, sirupovitá pseudoromantika a spoléhání se na fotogeničnost Egypta bez jakékoliv historické věrohodnosti (to se vezme pár vlastních jmen, od oka se obšlehne pár hieroglyfů a přidá se cosi na způsob Tutanchamonovy masky a je to pod střechou). Herci: ksichty jako lívance (Brendan Fraser! - Rick, Rachel Weisz! - Evelyn) nebo jako Sandokan a naprostá neschopnost hrát (Evelyniny "vize"!). Nezřízené kradení odevšad, nejvíc pochopitelně z Indiana Jonese, o jehož lehkonohosti a stylotvorné síle je tu hřích hovořit; i tu dobu a rekvizity museli mumiofilové dát stejnou (30. léta). Atd., a to jsem ještě milosrdně vynechal vzducholoď včetně jejího pitomce pilota a hlavně toho spratka se strýčkem, při jehož "fórcích" se mi otvírala kudla v kapse. Zkrátka laciné, laciné, laciné - a dokonce digitálně laciné! Bože, ani tu páru u lokomotivy už neudělají skutečnou a jedničky a nuly ze všech těch údajně dokonalých triků lezou jako střeva z týden mrtvého psa. Dvě hvězdičky ze šesti, ale fakt jen za tu závěrečnou monstrbitku a zběsilou paralelní montáž.

01.06.2001: Příběh rytíře (A Knight's Tale, režie Brian Helgeland): poněkud sentimentální, ale pořád ještě zábavná komedie z prostředí rytířských klání (jakkoliv to vypadá jako pitomost). Při milostných peripetiích jsem jihnul - romantik až na půdu :-) - ale ten doják s otcem byl přece jen trochu moc; oproti tomu jsem ocenil výtečně zahraného padoucha Adhemara (Rufus Sewell). Hlavní hrdina William alias Ulrich von Lichtenstein (Heath Ledger) je docela sekáč - a to nemluvím o šťabajznách, jako je princezna Shannyn Sossamon nebo kovářka Laura Fraser! Právě druhá jmenovaná jako by o Williama blýskla očkem, ale nakonec z toho ke škodě děje nic není. No a to hlavní - nádherní koně, zpomalené záběry soubojů, tříštící se dřevce, hrdost, čest a sláva... Na tom rytířství snad fakt něco bylo, až jsem se za Williama málem dmul pýchou. :-) Můžu se projednou dmout i za svoji zemi, protože Příběh rytíře se točil celý v Čechách a na Barrandově a podstatnou část titulkové listiny vyplňují česká jména. A hudební odbočka na závěr: proč když film o rytířích začíná za zvuků We Will Rock You, musí nutně končit s We Are The Champions? To přece napadne každého. A proč teď v soundtraccích ostatně vládne taková obliba muziky ze 70. let? V Příběhu rytíře vlastně nezazní nic jiného, což není to žádná výjimka - viz například Billy Elliot...

25.05.2001: voitech.org se staví proti hysterii kolem Tmavomodré sněti. Takováhle kampaň - nacionalistická a monstr k tomu - znemožňuje jakoukoliv objektivní kritiku.

25.05.2001: Dohola? (Blow Dry, režie Paddy Breathnach) je průměrná komedie z kadeřnického prostředí - ale přítomnost Rachael Leigh Cook z ní dělá něco extra! Jen ji nemuseli tak zuřivě líčit. :-)

17.05.2001: Kruh (režie Věra Šimková-Plívová a Drahomíra Králová}: film o dětech pro děti, což je žánr, který už téměř nikdo nedělá a už vůbec nikdo ho nedělá tak dobře jako tyhle dvě dámy, které se mu věnují od 60. let. Špičková gymnastka Fanynka skončí na vozíčku a až to jí - a stejně tak jejímu okolí - pomůže přijít na to, co je v životě skutečně důležité. Jasně, může nám to připadat naivní, ale je to přece pro děti a je to daleko lepší než Pokémoni a jiná verbež (pámbu s námi a zlé pryč a omlouvám se paním režisérkám za tak drastické přirovnání :-).

14.05.2001: Tady je moje recenze na výtečný Traffic Stevena Soderbergha. Pusinka Benicio Del Toro v jedné z mnoha rolí!

04.05.2001: Ghost Dog - cesta samuraje (režie Jim Jarmusch): teprve napodruhé a s přípravou to bylo ono, zato důkladně. Zvláštní melancholická plynulost člověka "z druhého břehu", uvadání celých způsobů života, neporozumění a smutek ze střetu mimoběžných subkultur... Velice propracovaný, velice koherentní film: všechno to tam je, ale není to vidět hned. Kéž by takových bylo víc.

04.05.2001: Satan Junior (Little Nicky, režie Steven Brill): velice příjemné překvapení! Tři bratři, Satanovi synové, se na světě perou o vládu nad peklem. Druhá polovina sice trochu pokulhávala až bředla ve schématech, ale i tak jsem se celý film bavil jako už dlouho ne. Velice mě potěšila linie vtipů proti "political correctness": kdo si ještě dovolí dělat si legraci z křesťanů, homosexuálů, vozíčkářů nebo liliputů, aby to zároveň ještě pořád byla legrace? Kategorii hudebních vtipů ovšem pochopí asi jen málokdo (přehráváním desek pozpátku, možná i pointu s Ozzym)... A deviza z nejzářivějších? Šťabajzna Patricia Arquette! Trvalo mi dobře pět vteřin, než jsem ji pod těma brejlema odhalil... :-)

02.05.2001: Se zpožděním, ale přece: tady je link na moji recenzi na Kusturicův Dům k pověšení.

26.04.2001: Viděl jsem francouzský film Purpurové řeky (Les Rivieres pourpres, režie Mathieu Kassovitz) a byl to balzám na duši. Co zpočátku těžce smrdělo desátým klonem filmu Sedm se ukázalo být ne sice originálním, ale rozhodně svěžím thrillerem plným nápadů a zejména technických inovací. Obligátně překonstruovanou zápletku (tentokrát jde o nacistickou eugeniku) ponechme stranou, tady jde o provedení. Zatímco americké thrillery jako Hannibal nebo Con Air jsou neuvěřitelně polopatické, doslovné a tupé, tohle je film s francouzskou grácií a šmrncem. Zatímco v amerických thrillerech ze všeho čouhají prachy a všechno se dělá s urputnou snahou vytřískat jich co nejvíc, na Purpurových řekách hned vidíte, že si je autoři udělali pro radost a že se přitom náramně bavili. A bavit se můžete i vy: najdete v v nich plno verbálních i nonverbálních vtípků stejně jako milé odkazy na konvence žánru (vztahy mezi dvojicí policajtů, zamilovaný policajt "drsňák" (hraje ho Jean Reno) a podobně). Kapitola sama o sobě je dokonalý zvuk a zejména neuvěřitelná kamera Thierryho Arbogasta, který tu provádí hotové vrtulníkové orgie a vyžívá se na takových prubířských kamenech, jako je snímání točitého schodiště. Čirá fotogenie.

22.04.2001: V Paříži jsem viděl "oscarové drogové drama" Traffic. Chystám se o tom psát do www.dokina.cz, takže se prozatím omezím na konstatování, že Benicio Del Toro je pusinka, že Michael Douglas tu hraje stejně šedivě jako vždycky a že Catherine Zeta-Jones by vůbec neměla lézt na plátno. Konečně film, který se na drogovou problematiku nedívá senzacechtivě, nýbrž realisticky a v celé šíři jejího spektra od zfetovaných teenagerů přes mexické distributory až po ministerské poradce.

29.03.2001: Další nestíhaný fofrtýden: Dáma ze Šanghaje (Orson Welles; ten závěr v lunaparku!), Blair Witch II. (výtečný film už jen pro to, že z "jedničky" nešlo udělat pokračováni!), Arizona Dream (...!), Super 8 Stories (oba Emir Kusturica) a dneska k tomu přidám "nový český nezávislý" Cabriolet Marcela Bystroně. Kdo to má stíhat?

29.03.2001: Mezi 29.3. a 1.4. od 20:30 poběží v kinokavárně MAT Povolání: reportér Michelangela Antonioniho. Není to ani Výkřik, (i když paralela v tápání by se našla...) ani tetralogie citu, ale jakási Zvětšenina po devíti letech: pomíjivost existence, nejasnost hranic, otázky vlastní identity. V hlavní (a jedné ze svých životních) roli Jack Nicholson. Upalujte na to!

27.03.2001: Emir Kusturica: Arizona Dream. Nic moc jsem po referencích od přátel nečekal - a o to víc to bolí. Film o bolesti ze života, o životech, které byly dány nesprávným lidem, a o duších, jež se nevejdou do jednoho těla. Dramaturgicky to trochu hapruje (strýček a zejména bratranec jako by tu byli jen do počtu nebo pro těch pár vtípků), ale čert to vem: postava Grace Stalker (sic!) patří k těm, které mnou v tom nejlepším (je tu to slovo namístě?) slova smyslu hluboce otřásly a přiměly mě pochopit (pochopit?) určité věci. Grace, klesající pod tíhou vlastního porouchaného žití, postupně přijímá nevyhnutelnost své bolesti a nakonec (ovšem stejně jako celý život) netouží po ničem tolik jako po smrti; tu pojme jako vlastní svatbu v bouři nad stepí. Ach Bože, někteří lidé se narodili, aby umřeli...

26.03.2001: A Oscaři jsou za námi... Musíme si pomáhat vyšlo naprázdno, a řekněme si upřímně: není to tak lepší? :-)

19.03.2001: Ode dneška probíhá v kině Aero přehlídka filmů Emira Kusturici: program naleznete zde. Dvě třetiny uváděných titulů jsem měl tu čest vidět a za daleko nejlepší - takže opravdu nepřekonatelný - považuju film Dům k pověšení z roku 1987. Nenechám si ho ujít 21.03.2001 ve 20:30, tak se třeba potkáme na baru... :-)

13.03.2001: Dnes večer od 20:00 v programu Bio Roxy slavný film Shining od Stanleyho Kubricka! Nenechte si ujít, protože při tom, jaká stanovil Kubrick pravidla pro promítání svých filmů, je pravděpodobné, že takovou příležitost hned tak mít nebudete. Ona je ovšem otázka, jestli budete mít takovou příležitost i dnes večer - viz nedávná projekce Mechanického pomeranče... :-)

12.03.2001: Čas plnit resty, i když to budu muset trochu odbýt. Takže:

Hvězdy Velkého vozu (Vittorio de Sica) se mi podařilo zpoloviny prospat: není divu, s tímhle týdnem v zádech (a očích). Nicméně motiv neuniknutelného břemene minulosti, které zásadním způsobem ovlivňuje naši přítomnost, se mě víc než dotýká... Fantastická je už úvodní jízda Itálií, stejně jako následná bloudění aristokratickým sídlem a jeho zahradou, zmítanou větrem a tmnou. Škoda jen, že tu Claudia Cardinal musela být na můj vkus tak moc italsky nevyrovnaná. :-)

Někdo to rád jinak režisérky Agnes Jaoui je příjemná francouzská konverzační komedie s šarmem, využívající oblíbeného modelu "kroužku" postav, které jsou mezi sebou provázány vztahy. Nominováno na Oscara, kterého to podle mě nemá šanci dostat, protože v USA tenhle způsob humoru nikdo nepochopí/neocení.

Posedlost (Vittorio de Sica) patří mezi klasická díla neorealismu, což znamená, že bych tu o tom těžko napsal něco objevného. Snad jen osobní hodnocení, že díla Zloději kol nebo Rosselliniho Paisa mě zaujala víc.

Hannibal není než k smíchu. Dost velká bída bylo už Mlčení jehňátek, natož pak tahle slátanina, pokoušející se vzbuzovat iluzi velkého stylu, kterou nemá velikán jako Ridley Scott (Blade Runner, Vetřelec, Thelma a Louisa) zapotřebí. Nebudu vás unavovat detaily a delikatesami ve filmu obsaženými, to si můžete přečíst všude jinde, ale kdybych mohl, dopřál bych vám zážitek sledovat Hannibala v sále narvaném filmovými kritiky. Vedle obvyklého smíchu v místech, kde bonton velí dát najevo, že jste chytili narážku, byste na obzvlášť "vypečených" místech slyšeli masové pohihňávání prokládané rozkošnickými "fůj!". I kritici totiž mají své libůstky.

Tanec v temnotách velkého manipulátora Larse von Triera lze odbýt čtyřmi slovy: tohle se prostě nedělá. Zneužívat takhle citovou a estetickou vyprahlost očí vyschlých sledováním Novy je pro mě nepřípustné. Trier používá tolik podpásovek a nefér postupů, že jen trochu zběhlý divák mu na to nemůže skočit a nejpozději při krizi (film má schéma klasické tragédie) se musí začít smát. Hůř jsou na tom ti diváci, kteří z kina odcházejí s promáčenými kapesníčky v rukou, myslíce si, že právě zažili skutečnou katarzi a opravdové emoce. Z nejotřesnějších případů "zneužívání" diváka zmíním například neúnosné "předržování" obou poprav (Selmy i Billa, v jehož případě je navíc použit rapidzáběr jeho mašírované lebky, když to divák nejmíň čeká) nebo spřátelení se Selmy s bachařkou. Pro Triera je typická i kamera, z níž bolí oči, hlava i žaludek, tedy kamera, která nezůstane ani chvilku v klidu a spíš než širokoúhlý film tak připomíná homevideo (funkční je to pouze ve scéně, kdy Selmin syn dostane k narozeninám kolo). Problém není ten, že by Trier točil filmy špatně, ale ten, že je točí se špatným (=nemorálním) záměrem manipulovat divákem. Výsledkem jsou pak brilantně natočené špatné filmy, ze kterých si divák musí svoje rozinky vyzobat (pokud má sílu se k nim probrodit). V tomhle případě byly rozinkami nádherná a jediná uvěřitelná Catherine Deneuve v roli Kathy a choreografie tanečních scén.

Konstanta (Krzysztof Zanussi) se vyznačovala typickou urputností polského Kina morálního neklidu. Příběh o mladíkovi, který ve společnosti plné úplatkaření, protekce a hledání cest nejmenšího odporu hledá pevný bod, neměnný morální základ, dnes bohužel sotva komu co řekne. Příjemné překvapení.

Andělé všehomíra od Fridrika Thóra Fridrikssona mě poněkud zklamali: po tom, co jsem o nich slyšel (nejen) loni ve Varech, jsem čekal něco hlubšího. Soukolí psychických nemocí skutečně nejsou žádná legrace, která by se dala odbýt několika hysterickými výstupy a pár zbytečnými vizuálními efekty (viz scéna s levitováním). K vytknutí jsou též voskoví až "splachovací" rodiče, na druhou stranu jsem však ocenil způsob vyprávění: žádná zdlouhavá geneze choroby, žádné složité vysvětlování, prostě to přišlo. Působivá kamera se naštěstí nespokojila jen s těžením z přirozené fotogenie Islandu a i herci - tedy pouze ti, ztvárňující několik hlavních "bláznů" - byli vynikající. Škoda jen, že se jejich vrcholným momentem musela stát scéna večeře v luxusní restauraci, která je spíš divácky vděčná než cokoliv jiného. Nicméně je tu jedna věc, pro kterou na tenhle spíše průměrný film hned tak nezapomenu: věta o tom, že Útes (Útes je psychiatrická léčebna) je neviditelné předivo kolem nás.

11.03.2001: K filmové žni se přidaly ještě tituly Někdo to rád jinak a Hvězdy Velkého vozu, ale pro lenost a zaneprázdněnost školními povinostmi (seminárka o Návratu idiota) mi nezbývá než poreferovat později s odstupem.

08.03.2001: K mé nezměrné lítosti byl na poslední chvíli z programu Dnů evropského filmu stažen titul The Filth And The Fury. Jistá naděje, že se později octne v normální distribuci, naštěstí trvá.

06.03.2001: Tenhle týden mám filmovou žeň. Začalo to včera Anděly všehomíra a Konstantou, dnes pokračovalo Tancem v temnotách a zítra mě čeká Hannibal a Posedlost. Doufám, že brzo poreferuju obšírněji.

05.03.2001: Za tři dny začínají Dny evropského filmu. Předběžně můžu (doufám) doporučit The Filth And The Fury (dokument o Sex Pistols od Juliana Templa), co můžu doporučit určitě je úchvatný Goya v Bordeaux od Carlose Saury.

04.03.2001: Čeští lvi: ještě větší bída než jsme doufali. Jenže co tady taky oceňovat? Snad právě jen celoživotní díla, jako v tomhle případě to Věry Chytilové. Ale jinak - zoufale vytřeštěné oči nad tím, jak šmíra udělování cen ještě překonává šmíru nominovaných filmů.

25.02.2001: Ještě jednou ad nominace. Hrdě se stavím za film Začátek světa, který obdržel nominaci na Plyšového lva coby údajně nejhorší český film posledního roku. Nominace na České lvy přitom vyžrala vlastně jen "díla" Samotáři, Kytice, Anděl exit a Musíme si pomáhat, která jsou z příslušných důvodů (neplodná režisérská sebestřednost, ilustrativní kýč, kvaziumělecká samoúčelnost a morální bahno) daleko horší než nepodařený, ale aspoň poctivý Začátek světa.

24.02.2001: Tady je seznam projekcí FAMU v Městské knihovně na letní semestr 2000/01.

21.02.2001: Zavítal jsem na projekci Kubrickova Mechanického pomeranče. Spíš než film sám byly zajímavé okolnosti promítání, které "díky" Kubrickovým téměř nerealizovatelným podmínkám na provozování jeho děl těžce bředlo v absurditě, naštěstí pohotově zvládnuté lidmi z filmového klubu ČVUT, kteří to organizovali. Například: aby byla zajištěna nekomerčnost projekce (jinak by to už vůbec neprošlo), dívali jsme se vlastně zadarmo, ovšem s tím, že lístky, které jsme právě zakoupili, platí na příští úterý... :-)

1x.02.2001: Tak nám na Oscara nominovali Musíme si pomáhat: jako by nestačilo, že ho dostal Kolja. Zaprvé jsem ztratil poslední zbytky víry v kompetentnost takzvané Akademie (české i americké), zadruhé se v této souvislosti začínám stydět za to, že jsem Čech.